Prezident Petr Pavel začíná Zemanovatět. Návštěvu Tchaj-wanu odmítá, protože by prý znamenala zbytečné ohrožení obchodních vztahů s Čínou a zájmů českých firem. Ještě nedávno jsme ale měli naději, že Pavel půjde v zahraniční politice v Havlových stopách.

Během předvolební kampaně Pavel říkal, že Čínu spíš než jako obchodního partnera vidí jako bezpečnostní hrozbu. Po svém zvolení telefonicky hovořil s prezidentkou Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen a probírali spolu i možnosti osobního setkání. Za to sklidil obvyklou čínskou výhrůžnou střelbu ze vzduchovky. A důstojně na ni reagoval.

„Rozumím, že Čína má k mému hovoru s Tchaj-wanem výhrady. My jsme ale suverénní země a děláme to, co považujeme za správné. Tchaj-wan je demokratická země a my s ním sdílíme hodnoty, ale i významné obchodní vztahy, což je zcela v souladu se schválenou koncepcí zahraniční politiky,“ napsal Pavel na twitteru.

Tehdy zdůraznil i to, že by se po nástupu do funkce byl ochoten setkat s tibetským dalajlámou a že doufá v osobní setkání s tchajwanskou prezidentkou. Dnes to ovšem doplnil tím, že se s ní může setkat na okraj nějaké akce neformálně.

A vůbec se nyní vymlouvá hezky po Zemanovsku, klade najednou mnohem větší důraz na ekonomické aspekty a lidská práva opět zůstávají v pozadí: prý na Tchaj-wan nepojede v zájmu českých firem, aby se k nám Čína nezachovala jako k Litvě, jejíž zboží bojkotovala. „Jedna věc je, když na Tchaj-wan jedou zástupci parlamentu. Tak, jak tam před časem byl předseda Senátu a nyní tam je předsedkyně Poslanecké sněmovny. Tato úroveň je Čínou vnímána jinak než státní návštěvy na nejvyšší úrovni,“ uvedl prezident.

To je hloupá výmluva. Předseda Senátu je druhé nejvyšší postavení v zemi, předsedkyně Poslanecké sněmovny třetí nejvyšší, protože žijeme v parlamentním systému. A oba mají větší pravomoci a možnosti věci měnit než prezident.

Dále k tomu Pavel dodal, že nemá cenu dráždit hada bosou nohou. Tím hadem má být v tomto případě Čína, je však zřetelně vidět, že ten, kdo se tu vykrucuje, je český prezident. S Čínou máme mizivé obchodní styky a nějaký větší zájem tam po předchozích zkušenostech mohou mít snad jen specialisté na ekonomickou sebevraždu. A s Tchaj-wanem naopak máme významné obchodní vztahy, jak Pavel sám dříve řekl i napsal.

Před pár týdny shrnul server Euractiv mínění některých evropských odborníků takto: „Jasné vymezení zvoleného českého prezidenta Petra Pavla vůči Číně je v souladu se současným trendem zemí Evropské unie, které v poslední době začaly klást větší důraz na otázky lidských práv a nezávislosti Tchaj-wanu. Peking se naproti tomu pokouší vylepšit své vztahy s Evropou a není pravděpodobné, že by v nejbližší době sáhl k zásadním odvetným krokům vůči Česku.“

Co se během těch pár dní od telefonátu s tchaj-wanskou prezidentkou stalo, že Pavel ztratil odvahu a přestal se k věci stavět čelem? Zapracovali oligarchové v pozadí? Nebo si Pavel nechá radit od ekonomů, aniž by vzal v potaz další důležité věci, především lidská práva? A proč, tak najednou? Nebo před svým zvolením vedl krásné řeči, aby se posléze ukázalo, že šlo jen o předvolební hesla? Zatím nevíme. Navenek to tak ale působí.

Pavel je symbol proměny evropských vztahů k Číně, soudili v únoru analytici ze zemí Evropské unie. To jsem zvědav, co na to řeknou teď.