Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová apelovala u svých senátorských kolegů a kolegyň na zdravý rozum Ten podle ní spočívá v tom, že romské žáky oddělíme od těch ostatních a dáme je do zvláštní třídy.

„Velmi bych rozuměla tomu segregovanému školství. Musí být společně všechny děti - romské, české a tak dál. Krásná myšlenka, v reálu nerealizovatelná, protože bychom ubližovali těm dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum. Naopak, možná kdyby se udělaly samostatné třídy pro romské děti, tak jim vybudujeme ty rovné šance do budoucna. Není to diskriminace, je to naopak prostě úplně rozumný krok. Mohli bychom jít EU příkladem, jak si to v České republice upravíme."

Zdravý rozum může být užitečnou pomůckou, pokud jej člověk vlastní a je dobře obeznámen s věcí a náležitostmi. Pokud je však člověk co do zdravého rozumu panensky neposkvrněný a k tomu ještě o věci neví naprosto nic, vyznívá jeho dovolávání se zdravého rozumu poněkud vyčpěle.

Obrovskou třešní na dvanáctipatrovém dortu je to, že tuhle sekeru zaťala do řečnického pultíku při projednávání novely zákona o rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv v boji proti diskriminaci. Bojovat proti diskriminaci segregací - to je projev zdravého rozumu Hamplové.

Za hranici demokracie

Podívejme se na celou věc blíž, už jen proto, že Hamplová o ní evidentně neví nic. Proti segregaci tu máme zákony schválené naším parlamentem, některá rozhodnutí českého Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Hamplová by musela od základu změnit celou hodnotovou podstatu Evropské unie i naši, poté proměnit celou legislativu.

To už bychom ovšem nemohli hovořit o demokracii, ta takovýmto postojům pochopitelně překáží. Mentálně i fakticky bychom se vrátili někam před druhou světovou válku, nejspíš do tzv. druhé republiky, kdy se z Československa stával fašistický stát.

Dále: některé školy sice porušují zákony i vyhlášky a segregované třídy zřizují (do romské třídy dají třeba dvě bílé děti z těch nejchudších rodin, aby se neřeklo), ale jinak se romští žáci učí společně s těmi českými, to je už po nějakou dobu realizovaná myšlenka, Hamplová však tvrdí, že je nerealizovatelná. A není pochyb o tom, že inkluze se ve školství bude dále usazovat a prospívat, ať už se to některým ultrakonzervativcům a Hamplové a spol. líbí, či ne.

Rovné šance se nezavádějí tak, že od sebe oddělíte ty, kteří mají od počátku vše zaručené, od těch, kteří mají od počátku nějaký handicap. Tím se problém prohlubuje, protože si zúčastnění nemohou navzájem pomáhat. Ti s náskokem by nemohli ukazovat cestu těm handicapovaným a při tom učit sama sebe, že druhým se pomáhá, což je do života velmi důležitá výbava. A handicapovaní by nemohli ukazovat druhým, že život je mnohem těžší, než se z maloměšťáckého pelíšku zdá, a že zdolávání překážek posiluje osobnost do budoucna. A samozřejmě mnoho dalšího z obou stran.

Stabilní společnost

Chceme, aby naše společnost byla co nejstabilnější, bez většího rozdělení na nesmiřitelné části? Pokud ano, bez empatie se neobejdeme. Mám na mysli takovou empatii, která nevznikla z nějakého romantizování věci, ale ze znalosti a ze zásad a hodnot, které vyznáváme. Když se různé děti - české, romské, uprchlické a jakékoli jiné - poznají ve škole, a učitel/ka jim trochu napomůže, poznají se dobře - a minimálně zjistí to, že ne všechny „ty druhé“ lze házet do jednoho pytle. A to je pro život ve stabilní společnosti dobrý vklad.

Oddělování dětí různé etnicity naopak předjímá budoucí rozdělení společnosti podle etnicity (národnosti, náboženství…). Je pro společnost dobré, když v ulicích či čtvrtích žijí pouze lidé stejné etnicity? Není, kde kdo nespokojeně poukazuje na to, že do takového ghetta nemohou ostatní lidé v západních zemích ani vkročit - ta ghetta přitom vznikají právě proto, že lidé různých etnicit nejsou zvyklí pobývat spolu v sousedství, že si apriori nedůvěřují. Dělejme tedy vše pro to, abychom se poznávali a učili spolu žít už od mala, jako sousedé a spolužáci. Nic lepšího nikdo dosud nevymyslel.

Jsou mezi námi ovšem lidé, kteří nenávidí Romy či migranty a volají po rasové nebo etnické segregaci z ideologických důvodů (xenofobie, rasismus). Rádi by je odtud dostali a žili pak v národnostně čistém státu, ale protože to situace neumožňuje, spokojují se zatím s návrhy na oddělování „čistých bílých“ od „špinavých barevných“. Hamplová nejspíš ví, o čem je řeč, tolik zdravého rozumu snad má.



Článek vyšel v DENÍKU REFERENDUM.