Růst. Růst. Růst. To je hlavní měřítko života současných ekonomů. Teď si stěžují, že neroste počet dětí, protože tak budou chybět síly v pracovním procesu. Jenže snížená porodnost je projevem rozumu a dobrého civilizačního citu. A to je to, co Země potřebuje.

Na většině ekonomů je dobře vidět bezradnost odborníků jako takových, kteří kvůli neustále se zvyšující kvalifikaci jsou čím dál méně schopni vidět svět jinak než s klapkami své odbornosti na očích. Čím užší odborné zaměření mají, tím méně jsou schopni promýšlet věci v souvislostech, které leží mimo jejich obor či dokonce v té části jejich oboru, jíž se nezabývají intenzivně. Říkejme této civilizační poruše s nadsázkou „odborná zaslepenost“ (OZ).

Ve sdělovacích prostředcích nás tito odborníci přesvědčují o tom, že způsoby řešení, které navrhují, jsou správné nebo rovnou nezbytné. Jak by ale mohly, když tento pohled na věc vychází z OZ? Ano, mohou se náhodně trefit, nebo ten který jednotlivý odborník se dovzdělává i v jiných oborech a zná další souvislosti dobře, ale takových není mnoho, protože k tomu chybí v dnešní uspěchané době čas. Tomu, kdo má opravdu široký záběr (myšlení, konání) říkáme člověk renesanční. A kdy jsme to slyšeli naposledy?

Během probíhající propagandistické masáže k důchodové reformě se opět zvýraznil požadavek na vyšší porodnost, aby měl na důchodce za 10 až 40 let kdo vydělávat. Ekonomové požadují neustále se opakující růst počtu potomků. Inu dobrá, ale co budeme dělat, až nás bude patnáct, třicet, padesát miliard? Tedy vlastně, co bude dělat planeta Země s takovou pohromou? Dnes je nás přes osm miliard a zdvojnásobení počtu lidí nebude trvat dlouho.

Je snad správné požadovat něco, co v budoucnu s velkou mírou pravděpodobnosti povede k neřešitelným potížím, a možná i k zániku lidstva i planety? Nebo je lepší přemýšlet nad tím, jak z toho ven jiným způsobem? To je samosebou řečnická otázka, dost hloupá, ale opakovat ji asi budeme muset čím dál častěji, protože hloupé je to, co pro nás politici v zádech s odborníky chystají.

Ekonomové ještě neodpověděli ani na základní otázky spojené s přítomným rozhodováním. Pokud se bude zvyšovat odchod do důchodu a zároveň bude probíhat čím dál masivnější automatizace a robotizace práce, kde staří lidé seženou za těch 10 až 40 let zaměstnání? Už nyní je problém sehnat v pětapadesáti letech práci, když o ni přijdete. Nebudou prostě na sociálních dávkách? V tom případě by stát finance příliš neušetřil, nebo ano?

Jakoby ekonomičtí odborníci v rámci OZ spoléhali na nějaký budoucí zázrak, ale tohle se samo nevyřeší. Tvrzení, že zvyšovat věk odchodu do důchodu je naprosto nezbytné, aniž máme propracovaný záměr, co s těmi lidmi bude, je přinejmenším nezodpovědné. Součástí takové důchodové reformy tedy musí být i soubor opatření, která budou směřovat k vyšší zaměstnavatelnosti starých lidí, jinak to celé postrádá smysl.

Chybějí nám i odpovědi na otázky ohledně blízké budoucnosti: Jak se na naší planetě uživí desítky miliard lidí? Kde budou bydlet? Nebo se kvůli novým polím a místům pro domy prostě vykácejí lesy? Kde vezmeme tolik energie pro všechny? Tohle ovšem ekonomové sami nepromyslí, ti prostě chtějí nárůst populace a tím to hasne. A média nám to také jako nezbytnost podávají, protože jsou součástí systému, v němž uvažovat nad věcmi jinak než povrchně není v kursu. V módě jsou klapky na oči. Buď k nám milosrdný, Pane.