Senát neschválil Pavla Simona na Ústavního soudce. Prezident se ohradil s tím, že dříve nebylo běžné tak detailní prověřování kandidátů jako nyní u Simona: „Je to nějaký vzkaz? Kde je hranice veřejného zájmu?“

Kdyby Petr Pavel dokázal aspoň někdy připustit svou chybu a kdyby byl osobností s morální integritou, neptal by se tak hloupě. Ano, je to nějaký vzkaz, který zní přibližně takto: ve jménu veřejného zájmu je třeba kandidáty do Ústavního soudu prověřovat více, než dosud, tedy posunout hranici veřejného zájmu. (Píši to polopaticky, aby to pochopili i Pavlovi adoranti.)

Když už to Pavel v sobě nemá, měli by mu lépe poradit ti, kteří ho na Hrad vystřelili z tanku, především přítel po boku, lobista Petr Kolář.

Senát se rozhodl prověřovat kandidáty na Ústavní soud podrobněji než dosud. Toto rozhodnutí je správné, Senát při minulé volbě ústavního soudce zklamal, až odmítnutím Simona začal znovu plnit svou úlohu strážce demokracie. Hlavním důvodem k novému přístupu je minulý kandidát Robert Fremr, který před listopadem 89 soudil v politických procesech. Toho Pavel kandidoval na ÚS, aniž by se seznámil s jeho minulostí.

Prezident v tomto naprosto selhal, nemá tedy nyní důvod divit se opatrnosti senátorů. Jeho podiv hraničí buď s nedostatečnou schopností zvažovat i běžné věci, nebo s arogancí moci.

Prý za výběr Fremra mohl prezidentův poradní sbor, nikoli chudák pan prezident, který se jenom řídil jeho výběrem. Směšné. Prezident za prvé ten poradní sbor vybíral, zadruhé je politicky odpovědný za každé své rozhodnutí, bez ohledu na to, kdo a jak mu poradil.
Fremr byl navíc stejné krevní skupiny jako Pavel, oba byli vysoko postavenými slouhy komunistického režimu, kteří jedné noci v listopadu 89 převlékli kabát, aby mohli dál dělat kariéru.

Je ovšem nutno dodat, že nebyli jedinými spoluviníky komunistických zločinů, kteří se takto zachovali, tehdy to bylo doslova módní.