Polsko hledá pravdu o smolenské katastrofě z 10. dubna už mnoho měsíců. V posledních týdnech byly dokončeny výsledky práce vyšetřovacích komisí, nejprve ruské MAK (Mezistátní komise pro letectví) a poté i komise polské. Další kolo zjitřené debaty začalo nanovo. Ve virtuálním světě médií se střílí ostrými. A to budou volby teprve v říjnu.

Závěry ruské komise, podle nezávislého ruského tisku jednostranné, podle některých polských novin dokonce lživé, byly zveřejněny na tiskové konferenci 12. ledna. Bez předchozího upozornění polské vlády. V době, kdy premiér pobýval na dovolené. Poté, co už v polovině prosince veřejně prohlásil, že ve zprávě chybí řada důležitých faktů, především ohledně postupu ruské řídící věže. Polské podněty a výhrady nebyly pořádně brány v úvahu po dobu celého vyšetřování. Opozice právem vyčítá vládě, že se spoléhala na džentlmenské dohody a korektnost u partnera, pro kterého neexistuje jiný imperativ než tvrdý boj za vlastní zájmy, všemi prostředky a za každých okolností. Očekávat, že na tom momentální „oteplení“ ve vzájemných vztazích něco změní, evidentně nebylo prozíravé.

Ale důvěřivost polské vlády a její nedostatečná razance v jednání s ruskou stranou havárii letadla nezpůsobila. Ani kdyby byla zradou, pošpiněním národní cti a zločinem proti státu, jak v Sejmu dramaticky vyčítá opozice.

Není snadné se v tom vyznat. Suma faktů z obou zpráv, které lze snadno porovnat, je víceméně známá a konečná. S toutéž sumou informací lze ovšem dojít k protichůdným výsledkům, pokud ji zasadím do připraveného schématu. Především komerční televize poskytuje místo zpráv jakýsi „informační servis“ přizpůsobený očekáváním, světonázoru, politickým preferencím a vkusu cílové skupiny. Když v létě před prezidentským palácem ve Varšavě probíhaly – rovněž v souvislosti se smolenskou katastrofou – spektakulární „boje o kříž“, postačilo vyslat přenosový vůz a o „zábavu“ bylo postaráno. Není divu, že facebooková skupina (alespoň) Den bez Smolensku má už více než sto tisíc příznivců...

Pro Polsko je Smolensk nazývaný druhou Katyní traumatem a těžkou zkouškou. Můžeme nanejvýš soucítit a držet palce. O vině a odpovědnosti zde rozhodnou k tomu povolané orgány. Pro pozorovatele je ale v celé té události a v jejích příčinách několik poučných momentů. Nikoli pro Polsko, ale pro nás. Třeba, jak nám svobodný prostor pro debatu slouží k tomu, abychom se pouze utvrdili ve svém dosavadním stanovisku. Nebo, že ochota cokoli uznat a z čehokoli, co říká v diskusi můj oponent, se poučit, je v politice slabost, kterou voliči nutně potrestají poklesem preferencí. Politickým činem je prohlášení v médiích. Je nezbytné vytvořit si spřízněný okruh. Čím vyšší povýšení, tím loajálnější loajalita. Zanedbávání pravidel a předpisů už je tak běžné, že nikoho ani nenapadne, že by mohlo mít fatální následky. Kdo umí obejít pravidla je borec, kdo se jich chce držet, je byrokrat a poseroutka. Na věci je třeba pohlížet „politicky“. V Rusku by nás to nemělo překvapit. U nás jsme měli za dvacet let pokročit dál.

Takovou pravdu přijmout je ze všeho nejtěžší.