Diagnóza pod maskou
„Kontrola jízdenek, prosím,“ zaburácí vestibulem metra hlas revizora, který následně netrpělivě zkoumá střídavě tvář, tělo a poloviční jízdné. Nad vysvětlením, že má cestující invalidní důchod třetího stupně, nesouhlasně a významně pomlaskává. Cestující, na kterém není na první pohled nic vidět, vytasí proto potvrzení ze sociálky. Revizor vrtí hlavou, ale nad úřední listinou naštěstí už dál nepolemizujeme. Po pár minutách trapnosti je cestující konečně oficiálně mimo škatulku „černý pasažér“.
Není to ojedinělá zkušenost člověka s postižením, na kterém není na první pohled nic vidět. U poklady v galerii, v kině nebo v parku s placeným vstupným, na nádraží, v autobuse a tramvaji… Prakticky pravidelně se lidé s postižením setkávají buď s nechápavými či zamračenými pohledy s podtextem „co ten/ta neudělá pro pár ušetřených korun“. Nebo naopak přihlíží cukání koutků úst a chápavému pomrkávání, kterými pokladní vysílá zašifrovanou zprávu ve smyslu „ no tak jděte, tentokrát vám na to jako skočím…“
S předsudkem, že nemoc nebo postižení musí být na první dobrou viditelné, se setkávám často. Mezi manažery, úředníky, lékaři, učiteli. A světe div se. I mezi samotnými lidmi s viditelným postižením. Vzpomeňte si třeba na předvolební články, ve kterých se zástupci pacientských organizací vyjadřovali například i k tomu, že do sněmovny nekandiduje žádný postižený člověk. A to, že byli mezi kandidáty například pacient s roztroušenou sklerózou (Pavel Bělobrádek), po rakovině, lupénkou… nikdo nebral v potaz.
V týmu našeho Revenia jsou kolegové s Crohnem, roztroušenou sklerózou, úzkostnými stavy, schizofrenii, stomií… Normálně žijí, pracují na částečný úvazek. Na ten „druhý úvazek“ se věnují svému zdraví, rehabilitaci, běháním po doktorech, oddechu… Na první pohled byste na nich ale nepoznali, že mají nějaký zdravotní trabl. Nikdo z nich nechce hrát hru na smrt. Vyvolávat lítost. Nechtějí si hrát na lazary, kteří chtějí za každou cenu zneužívat systém. I proto naše Revenium vzniklo. Nyní je nás 24. V Praze, Brně, Ostravě, Žatci.
Protože chceme dát příležitost i dalšími kolegům, vyběhli jsme na darujspravne.cz s crownfundingovou kampaň Šlapeme do pedálů. Rozjíždíme výrobu vlastní produktové řady. Jde o designově promyšlené výrobky každodenní spotřeby, na jejichž vzhledu i obalech pracuje uznávaná česká designérská dvojice BOA Design. A abychom to mohli pořádně rozjet, potřebujeme pomoc veřejnosti. Vše je nachystáno, ale co nám chybí, je startovací finanční injekce, abychom mohli již během léta první produkty nabídnout zájemcům. Pomoci nám může každý. Stačí si výrobek z kolekce Light House, za kterou stojí z 90 % lidé se zdravotním postižením, objednat a nebo poslat dar. Na výrobě našich produktů, balení a distribuci se podílí téměř výhradně lidé se zdravotním postižením. A to v Myjómi, družstvu invalidů, v 2P Servisu a přímo v Reveniu. A že nejde jen o dělnické profese za minimální mzdu můžete vidět na skladbě našeho celého týmu.
Není to ojedinělá zkušenost člověka s postižením, na kterém není na první pohled nic vidět. U poklady v galerii, v kině nebo v parku s placeným vstupným, na nádraží, v autobuse a tramvaji… Prakticky pravidelně se lidé s postižením setkávají buď s nechápavými či zamračenými pohledy s podtextem „co ten/ta neudělá pro pár ušetřených korun“. Nebo naopak přihlíží cukání koutků úst a chápavému pomrkávání, kterými pokladní vysílá zašifrovanou zprávu ve smyslu „ no tak jděte, tentokrát vám na to jako skočím…“
S předsudkem, že nemoc nebo postižení musí být na první dobrou viditelné, se setkávám často. Mezi manažery, úředníky, lékaři, učiteli. A světe div se. I mezi samotnými lidmi s viditelným postižením. Vzpomeňte si třeba na předvolební články, ve kterých se zástupci pacientských organizací vyjadřovali například i k tomu, že do sněmovny nekandiduje žádný postižený člověk. A to, že byli mezi kandidáty například pacient s roztroušenou sklerózou (Pavel Bělobrádek), po rakovině, lupénkou… nikdo nebral v potaz.
V týmu našeho Revenia jsou kolegové s Crohnem, roztroušenou sklerózou, úzkostnými stavy, schizofrenii, stomií… Normálně žijí, pracují na částečný úvazek. Na ten „druhý úvazek“ se věnují svému zdraví, rehabilitaci, běháním po doktorech, oddechu… Na první pohled byste na nich ale nepoznali, že mají nějaký zdravotní trabl. Nikdo z nich nechce hrát hru na smrt. Vyvolávat lítost. Nechtějí si hrát na lazary, kteří chtějí za každou cenu zneužívat systém. I proto naše Revenium vzniklo. Nyní je nás 24. V Praze, Brně, Ostravě, Žatci.
Protože chceme dát příležitost i dalšími kolegům, vyběhli jsme na darujspravne.cz s crownfundingovou kampaň Šlapeme do pedálů. Rozjíždíme výrobu vlastní produktové řady. Jde o designově promyšlené výrobky každodenní spotřeby, na jejichž vzhledu i obalech pracuje uznávaná česká designérská dvojice BOA Design. A abychom to mohli pořádně rozjet, potřebujeme pomoc veřejnosti. Vše je nachystáno, ale co nám chybí, je startovací finanční injekce, abychom mohli již během léta první produkty nabídnout zájemcům. Pomoci nám může každý. Stačí si výrobek z kolekce Light House, za kterou stojí z 90 % lidé se zdravotním postižením, objednat a nebo poslat dar. Na výrobě našich produktů, balení a distribuci se podílí téměř výhradně lidé se zdravotním postižením. A to v Myjómi, družstvu invalidů, v 2P Servisu a přímo v Reveniu. A že nejde jen o dělnické profese za minimální mzdu můžete vidět na skladbě našeho celého týmu.