Budete se možná divit. Ale každý z nás se prý rodí šéfem. Ovšem někdo z toho časem vyroste. Posuďte sami, zda tam tu podobnost vidíte. Já ano.

Mimino. Všechny oči se upírají na něj. Babičky, sousedi, okolí nadšeně komentují každou bublinu, která z něj vyjde. Žádný div, že si pak začne myslet, že se svět točí jen kolem něj. Mimino je středem vesmíru, hvězdou každé společnosti. A většina šéfů to vidí úplně stejně…

Plán dne, týdnů, měsíců určuje mimino. Dle jeho růstu, nálady, narůstajícímu věku, možností, které zvládne.

Mimino přímo nenávidí, aby lidé v jeho okolí měli dostatečný a dlouhý spánek. A co je víkendový relax? To mu už vůbec nic neříká. Reakci chce vždy hned teď. Svému okolí dá maximálně několik minut na probrání se. A úplně stejné je to s dovolenou. Mimino ji nepotřebuje. Chce stále nějakou akci a ideálně v prostředí, které dobře zná.

Mimino má krátký horizont soustředění a potřebuje stále nové hračky. Už jste někdy šli za nadřízeným a nedrželi v ruce hrnek s kávou, papír, notes, tužku, notebook? Prostě něco, co upoutá šéfovu pozornost?

Mimino může žvatlat cokoli a všichni soustředěně poslouchají a nadšeně to ocení. Zamyslete se, kdy naposledy jste vysílali negativní signály a mračili se na šéfa při firemní poradě…

Jako matka dvou dětí nemám příliš čas věnovat se populárním vzdělávacím knížkám. Po delší době jsem ale u sebe v pracovně oprášila z knížek prach a do ruky mi padla kniha Jak udělat kariéru. A po začtení se do ní jsem se musela začít nahlas smát. Docela by mne zajímalo, jak mne, jako šéfovou, vidí moji kolegové. Možná mi to někdy pod nátlakem řeknou :-)