K odpovědi premiéra Bohuslava Sobotky na otevřený dopis Heřmana Chromého.

Pane premiére, děkuji pěkně za takovou odpověď*, v níž mi sdělujete, že se ztotožňujete se stanoviskem ministerstva zahraničních věcí z 29. 8. 2016**. Mimo jiné se v něm uvádí:

„To, co někteří nazývají „zastupitelským úřadem nebo zastupitelským centrem“ tzv. Doněcké lidové republiky, je dle našich informací pouze zapsaný spolek ve smyslu občanského zákoníku registrovaný Krajským soudem v Ostravě (Zastupitelské centrum DNR, z. s.), a nelze ho tedy považovat za diplomatickou misi ani konzulární úřad.“

Odpovědi na otázku po politické odpovědnosti, kterou jsem k Vám v Otevřeném dopise*** vznesl v souvislosti s existencí zmíněného Zastupitelského centra DNR, z. s., jste se vyhnul. Ignorujete fakt, že ono Zastupitelské centrum DNR, z. s. pokračuje v “činnosti“. Tu stvrzuje s nechtěným kouzlem nechtěného poslední věta stanoviska MZV ČR: „MZV s tímto centrem žádné styky neudržuje a udržovat nebude.“ (Probůh, to by tak ještě scházelo.)

Znamená to tedy de iure, že příslušné státní orgány výkonné moci (vertikála výkonné moci), kterým jsem vedle zákonodárných orgánů také adresoval na vědomí “Otevřený dopis“***, se na vzniku tohoto nelegitimně se prohlašujícího spolku za zastupitelské centrum aktivně či pasivně podílely a podílejí nadále. I svým mlčením.

Respektuji nelehké politické postavení, které dnes zaujímáte, pane premiére, v domácí a vnější politice. Přijměte proto, prosím, následující slova jako zkušenost člověka, který vyrostl v prostředí a poměrech takzvaných kovaných řadových komunistů. Dodnes jsem nezapomněl z dětství na poválečný komunistický antisemitismus, později na srpnovou okupační deziluzi z geopolitického fungování světa a Palachovo nemilosrdné memento, který se s ní ani nesmířil, ani se jí nepodrobil. A na naději uprostřed normalizační zoufalosti, do níž jste se tehdy také narodil, a kterou pro mne představovala helsinská deklarace a její českoslovenští aktivní obhájci v Chartě 77.

Nacházíme se v informační válce Ruska proti Západu, která je novou fází studené války. Děla, tanky, letadla, raketové základny nahrazují právě v Evropě v demokraticky konstituovaných systémech cílené infiltrace všeho druhu, zpochybňující jejich často nelehký rozporuplný vývoj, jejich zástupce a představitele. Ti jsou v této informační válce vedené proti Západu označováni nejen za její největší viníky, ale také za její původce.

Dlouhodobě rozdělovat společnost, atomizovat obyvatelstvo je hlavním cílem této informační války. Zvyšovat napětí ve společnosti, které má vést k totální negaci úsilí o demokratický vývoj a jeho obsah a eskalovat je převzetím moci politickými skupinami uvnitř stávajících politických stran. Mnohé z nich, ať již frakčně nebo jinak se s takovouto politikou postupně ztotožňují, utilitárně ji využívají k získání moci, nebo se k ní konjunkturálně připojují.

Česká republika je poměrně zdařilou laboratoří ruské infiltrační “politiky“ s pochybnými výsledky: Dvojkolejná zahraniční politika. Sílící komunistická rétorika a demagogie negující svou nekonstruktivností od samého počátku naše členství v Evropské unii a její politiku; torpédující členství České republiky v NATO s nostalgií po “mírové“ éře invazních tanků a děl v jednotlivých členských zemích bývalé Varšavské smlouvy.

V této zdánlivě každodenně neviditelné, plíživé, ale také hodně halasné a nepřehlédnutelné informační válce se na jedné palubě občas křižníku Česko, občas parníku Česko nachází s komunisty vedle prezidenta Zemana řada dalších politiků a ústavních činitelů. Bohužel, po více než 25 letech se zde žongluje a hazarduje čím dále více s demokratickým řádem lidských práv a základních svobod, založený Listinou.

Mlčící většina, která z břehu, v dané chvíli jedno z jakého, pravého či levého, vidí, co se děje a čeká. I na Váš hlas, pane premiére, který se jen neztotožňuje, ale dokáže učinit a říci rozhodné ne podobným a dalším pokusům jako je zmiňované skandální otevření Zastupitelského centra Doněcké lidové republiky v Ostravě.

V nerovné válce Ukrajiny o zachování nezávislosti a územní suverenity s ruskými imperiálními, vojensky prosazovanými zájmy a cíli, rozpoutanými anexí Krymu, umírají ukrajinští vojáci, civilisté. A mimo jiné také v boji padlí vojáci Ruské Federace, jejichž smrt byla ruskou stranou (jak jinak) dlouho utajována.

I v této souvislosti, přesněji - především – je provokační otevření zmíněného subjektu v Ostravě cynickým výsměchem elementární lidské slušnosti. S demokracií nemá nic společného, respektive jen to, že se jí drze ohání, k čemuž nelze nečinně mlčet a přihlížet, a tak ji pomalu a jistě ničit.




*https://www.email.cz/download/k/TYaWX4ORpHdqLChvk7YUAAVyI515s_s6vYJcv-Bru9kp0TW_xxyf6JxTZtWo33JhhWt-7fE/16063-1.pdf

**http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/prohlaseni_a_stanoviska/x2016_08_29_stanovisko_mzv_ke_zrizeni_spolku.html

***https://blog.aktualne.cz/blogy/herman-chromy.php?itemid=27924