„Jestli jsem selhal či neselhal, to musí rozhodnout oni, jestli bude, či nebude problém“, řekl v krajských volbách lídr za Hnutí Ano na Vysočině, který zatajil členství v KSČ a milicionářskou uniformu.

Typické aparátnické myšlení nejen pro tohoto lídra, ale bohužel, i pro celé Hnutí ANO. Pod pláštíkem činorodé spolupráce pro obce, kraje, veřejnosti v něm figurují osoby z nejrůznějších úctyhodných profesí (právníci, lékaři, vysokoškolští učitelé, diplomaté a tak dále a tak podobně), kterým nevadí, jaká minulost před rokem 1989 a polistopadová “podnikatelská“, nečitelná až obskurní současnost provázela a provází Andreje Babiše?

Stejně jako jim nevadí, že se z ní financovalo založení Hnutí Ano, v němž jeho členové zašťiťují, respektive relativizují a znevěrohodňují fakt, proč se v komunisticky socialistickém Československu nakonec odzvonilo vedoucí úloze KSČ.

Ale otázka stojí také - lhal nebo jste nelhal, pane P.?

Lžete nebo nelžete svým voličům, vážení členové Hnutí Ano, když široké veřejnosti tvrdíte, že chcete hájit zájmy všech občanů a jste ovládáni mocenskou ambicí a finanční nenasytností jedné jednoduché osoby?

Z politické odpovědnosti se lze, jak je v Čechách vidno, opakovaně vyzouvat. Ale té mravní se nakonec dřív či později stejně nevyhnete, stejně jako ona se nevyhne všem nám, kteří ji chceme na cestě k demokracii obejít.

Zdroj:http://jihlava.idnes.cz/lidr-ano-josef-pavlik-zatajil-clenstvi-v-ksc-fzs-/jihlava-zpravy.aspx?c=A161014_102149_jihlava-zpravy_mv

Se svobodou projevu proti ní samotné

Rozhodnutí soudu, podle kterého se soudružka poslankyně Semelová nemusí omlouvat za své mediální výroky, de facto legitimizuje podobné výroky, zpochybňující často krvavou komunistickou totalitu takzvanou svobodou projevu. Je to nebezpečné o to více, protože s obdobnou myšlenkovou demagogií lze tedy zpochybňovat holocaust, obhajovat nacistickou ideologii a její politický systém (obdobně jako komunistický) postavený ve svých počátcích na masové a manifestační lidové podpoře.

Paradoxně dotčené soudní rozhodnutí tak vylučuje, nebo chcete-li, nepřipouští ani omluvu v evidentních případech justičních zločinů komunistické moci. Ta pro stovky lidských životů znamenala smrt a pro další desetitisíce protiprávně odsouzených dlouhé roky v komunistických “převýchovných“ táborech. Taková “obhajoba“ svobody projevu nemá se svobodou projevu nic společného, protože je ve své podstatě namířená právě proti ní!

Nehledě na to, že se tím popírá skutečnost, že v prosinci 1989 se komunisté na mimořádném sjezdu KSČ omluvili v Prohlášení k občanům ČSSR mimo jiné za „...neoprávněné represe... - dětem a rodičům, které trpěly ještě v dalších generacích“ a „…za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.“

Již tehdy se spekulovalo o upřímnosti této omluvy, za kterou se skrývaly obavy komunistů, že KSČ bude zakázaná. Nebyla a z obav komunistů se za ty roky vyklubali staronoví obhájci komunistické totality, kteří se za ni a její zločiny už dokonce ani omlouvat nemusí.

Zdroj:http://www.lidovky.cz/semelova-a-kscm-se-nemusi-omlouvat-za-vyroky-o-horakove-a-okupaci-v-roce-1968-1tf-/zpravy-domov.aspx?c=A161013_091507_ln_domov_ele