"Pozorně sledujeme současný vývoj v Bělorusku a Rusku. Vyzýváme příslušné úřady, aby propustily všechny zadržované občany a respektovaly základní práva a svobody," uvedl na twitteru úřad vedený Lubomírem Zaorálkem (ČSSD).

Nevím, jak veliká, upřímná a účinná je ona pozornost ministerstva zahraničních věcí České republiky. V oné oficiální reálné rovině proběhly letos v Minsku 17. března dvoustranné konzultace náměstků ministrů zahraničních věcí České republiky a Běloruska (J. Dürr, O. Kravčenko). „Schůzka se soustředila zejména na bilaterální vztahy včetně ekonomických a na situaci v regionu. Tématy byly vztahy mezi EU a Běloruskem a nadcházející předsednictví ČR ve Výboru ministrů v Radě Evropy. Běloruská strana rovněž informovala o svém současném předsednictví Středoevropské iniciativy.“

V ten samý den proběhlo rovněž „setkání náměstků zemí Visegrádské skupiny a zemí Východního partnerství, které pořádala běloruská strana a spolupředsedalo mu Polsko. Jednání se zaměřilo na možnosti praktické spolupráce v oblastech územní samosprávy, dopravy a vzdělávání. Účastníci ocenili české aktivity v rámci Východního partnerství, jež se týkají místní správy a decentralizace. Tématem byl rovněž summit Východního partnerství, který se uskuteční v listopadu 2017.“

Přibyly jen počty obětí Lukašenkova režimu

Nic zásadního se ale nezměnilo od doby, kdy Lukašenko uchvátil moc v roce 1994 a politickou atmosféru v zemi předurčily nadlouho “oddíly smrti“. Přibyly jen počty obětí Lukašenkova režimu, politických věznů a těch, kteří z Běloruska nuceně emigrovali a bída, která nakonec vyhnala lidi opakovaně do ulic.

Nikolaj Statkevič, jeden z dalších statečných a pronásledovaných běloruských politiků (vězněn v letech 2010-2015), který byl ještě před propuknutím posledních protestů po celém Bělorusku zadržen, propuštěn až po jejich rozehnání, včetně odebrání písemného příkazu, na základě, kterého byl zatčen, přirovnal dnešní situaci Běloruska k okupačnímu režimu. Obvinění z organizování masových nepokojů v letech 2011-2015, kdy byl vězněn, označil za paranoidní fantazie Lukašenka, na které však musí KGB aktivně zareagovat a zcela neadekvátně zasáhnout. Vyzval, aby demonstrace proti více než dvacet let přetrvávajícímu režimu Lukašenka, které proběhly po celé zemi a provázely je represe a hromadná zatýkání, pokračovaly u příležitosti svátků 1. a 9. května.

Pokračující obchodně-ekonomické námluvy

Pociťuji stejný stud jako před lety, když jsem se jako diplomat v Minsku (2005-2009) omlouval běloruským disidentům za pokračující obchodně-ekonomické námluvy s Lukašenkovým režimem, ale i za to že na hrátky Lukašenka s Evropskou unií evropští diplomaté přistupují. Byli a jsou to totiž běloruští disidenti a další stovky zadržených a uvězněných lidí, s jejichž kartou a osudy vyhandloval Alexandr Lukašenko, tu ´Východní partnerství´, ´předsednictví Středoevropské iniciativy´, ´tu české aktivity´, abych by byl aktuální, výměnou za jejich propuštění. Bylo a je to stále tak průhledné, že z hlavní páně ministrovy zásady, potažmo zásady mnohých západních politiků ´jednat, jednat, jednat´, čouhá nestydatě účelové, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“

Společné obavy o moc a vliv

S pokračujícími roky Lukašenkovy diktatury a falšovaní pseudosvobodných voleb v Bělorusku roste i apetit nespokojeného putinovského Ruska s nevděčným Lukašenkem. Roky levné ropy, benzinu a plynu nepřinesly ani slíbené privatizace běloruských rafinérií, ani měnovou unii euroasijského svazu (Rusko, Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán), kterou Lukašenko vnímá jako ohrožení své moci a Běloruska. To poslední, co putinovské Rusko pojí s režimem Lukašenka, jsou společné obavy o moc a vliv, který by pád Lukašenka mohl znamenat jak pro něj osobně, tak pro putinovské Rusko. Lukašenkův režim je stále důležitým vojenským předmostím putinovského Ruska a propagandistickou hrází před vlivem a duchem Evropské unie. A putinovské Rusko udělá vše a cokoli, jak se o tom v daném euroasijském teritoriu můžeme průběžně přesvědčovat, aby o tento zásadní vliv v Bělorusku nepřišlo (nikoli o Lukašenka, ten je nahraditelný).

V této souvislosti se nemohu zbavit dojmu, a chci věřit, že mylného, jakoby Evropské unii šlo na Východě jen o ty obchody s pendrekovou “demokracií“, které jsou ale demokracii na pendrek.