Před více než třemi měsíci (19. 1. 2017) jsem zde, spíše než upozorňoval, varoval v článku “Král byl, je a zůstane nahý?“ před možnými důsledky tajné analytické zprávy o Andreji Babišovi z roku 2005, kterou přinesl webový deník Forum24.cz z prostředí tajné služby.

Od té doby se objevila další nová podezření a pochybnosti směřující k prvnímu místopředsedovi vlády a ministru financí Andrejovi Babišovi: korunové dluhopisy, Profrost, Afeed, daňové „žně“ z úrody zajišťovacích příkazů, Babišova leč – zátah na “neposlušné“ firmy podnikatelů, kteří nechtěli do rodinné firmy pana Babiše: Sládeček, Boček, Rada. U posledně jmenovaného podnikatele se na mysl dere parafráze textu písně: „Přes spáleniště, přes zničené pole“. Až tam sahají praktiky babišovského manuálu, jak řídit stát a své podnikatelské impérium.

Čekání na odpověď

Sem i patří moje vsuvka, s níž jsem na konci ledna tohoto roku oslovil předsedu poslanecké sněmovny, předsedy všech poslaneckých klubů, předsedy výborů zahraničního, pro bezpečnost a předsedu Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby s dotazem „... jaké kroky hodlají učinit, aby pochybnosti a spekulace nad zjištěními a závěry tajné analytické zprávy o Andreji Babišovi popřeli, nebo je předložili k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu." Po více než měsíci marného čekání na odpověď jsem se tedy obrátil dopisem se stejnou otázkou na premiéra Bohuslava Sobotku (2. 3. 2017). Na vědomí jsem ho adresoval rovněž místopředsedovi české vlády Bělobrádkovi a pánům ministrům zahraničních věcí, obrany, vnitra, spravedlnosti a v neposlední řadě také prvnímu místopředsedovi vlády a ministru financí A. Babišovi.

Pan premiér Sobotka reagoval dopisem náměstkyně pro řízení Sekce kabinetu předsedy vlády (27. 3. 2016), v němž mi stručně sdělila, že se pan premiér s obsahem textu zveřejněného v médiích seznámil. V druhé odpovědi, která přišla v tomto týdnu (26. 4. 2016), mi tajemnice komise BIS z pověření pana poslance Marka Bendy, předsedy Stále komise pro kontrolu činnosti BIS sděluje následující informace, cituji:

„Komise si k Vašemu dotazu týkajícímu se analytické zprávy z roku 2005, která údajně zpochybňuje věrohodnost ministra financí Andreje Babiše, vyžádala stanovisko ředitele BIS. Z tohoto stanoviska vyplývá, že BIS se k této analytické zprávě vyjadřovala již v roce 2005, kdy
o svém stanovisku informovala tehdejšího předsedu vlády Jiřího Paroubka.

Po prozkoumání uvedené analytické zprávy dospěla BIS k závěru, že zpráva vznikla ve druhé polovině roku 2003 a v následujících letech byla několikrát upravena a aktualizována. Různé verze této zprávy pak byly následně distribuovány neupřesněnému okruhu adresátů.

Dle ředitele BIS lze jednoznačně konstatovat, ža autorem uvedené zprávy ani žádné její části není BIS (byť v otevřených zdrojích se takové spekulace objevily). Autor této zprávy čerpal údaje především z veřejně přístupných informačních zdrojů, přičemž za základní podklad s největší pravděpodobností sloužily články "Magnát" (týdeník Reflex, 5. dubna 2001), "Nejbohatší Čech má tajemnství, Ani vláda neví, pro koho Andrej Babiš kupuje Unipetrol" (týdeník Respekt, 13. května 2002), "Babišovo kruté sbohem, Druhý největší český podnik leží v troskách" (týdeník respekt, 9. září 2002) a kniha "Prípad I. - Počestný Andrej Babiš" (FOTO Badinka, s. r. o. Zvolen, ISBN 80-968830-0-3). Dalšími zdroji pak byly zřejmě policejní a soudní záznamy“. (Konec citace)

Uvedené odpovědi se k inkriminovanému obsahu analytické zprávy nevyjadřují. Odpověď pana poslance Bendy, předsedy Stálé komise BIS nevylučuje, že její autorství může pocházet z řad pracovníků orgánů ministra vnitra a justice (´Dalšími zdroji pak byly zřejmě policejní a soudní záznamy´.). Vyplývá z ní, že podnikání A. Babiše dlouhodobě vyvolávalo a vyvolává pochybnosti a zájem médií, a že se jím zabývaly a zabývají také orgány policie a justice. Riziko, které z toho plyne pro politickou stabilitu země nelze donekonečna přehlížet.

Poslední slovo, v němž jde o mnoho víc

Poslední slovo ke kauzám Andreje Babiše zaznělo od premiéra Bohuslava Sobotky. Analýza podnikání Andreje Babiše se doslova hemží pochybnostmi a otázkami, které zůstávají bez odpovědí. Je jich tolik, že se poradci premiéra omezují na pouhá konstatování a citace z jiných zdrojů, přestože mezi nimi již figurují dvě trestní oznámení z listopadu 2015 a z ledna 2017 (dotační podvod a porušení povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu § 220 a ze zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 trestního zákoníku.) Jen tato oznámení jsou sama o sobě pádným důvodem pro odvolání vicepremiéra a ministra financí.

Tím spíše, že presumpcí neviny, kterou se také ohání Andrej Babiš, zpochybňuje před veřejností slovy o zkorumpované pakáži, ekonomických analfabetech, mediální kampaní, která ho má zničit, zatímco on státu odvádí každoročně na daních stamilióny a jako jediný z politiků zveřejnil své příjmy. A tato jeho “vysvětlení“ mají být dostatečnou odpovědí na všechna postupně se vynořující podezření, pochybnosti, dokazující podle pana Babiše, že se se jedná o cíleně vedené a mediálně rozšiřované lži proti jeho osobě a politice. Jinými slovy veřejnosti pan Babiš ve svých “silných“ chvilkách mimo jiné říká: budu si dělat, co chci, koupím si, co budu chtít, starejte se o sebe, co je vám do toho, to jsou moje peníze.

Jde však o mnohem víc než o podnikatelské impérium pana Babiše. Česká republika, do konce roku 1992 československá, nevznikla proto, aby 25 let po listopadu 1989 končila v Babišově oligarchickém pojetí státu jako rodinné firmy, poté co si od roku 1918 po 20 letech zápasu
o demokratický charakter prošla Mnichovskou dohodou, Třetí republikou a více než čtyřicetiletou komunistickou érou likvidace a potlačování svobodného myšlení a demokracie.

Po roce listopadu 1989 Masarykova teze, že státy se udržují na idejích, na kterých vznikly, neztrácí na platnosti. Řečeno Petrem Pithartem „...i pro dnešní Českou republiku platí, že musí trvat na přísné zákonnosti procesu oněch změn, k nimž dochází od roku 1989, a které někteří nazývají revolucí. Všechna pokušení najít spravedlnost rychleji a účinněji, než to dokáže vždycky nedokonalé právo, je třeba rázně odmítat“.