Noticka ke snímku z avizovaného výročního rozhovoru s prezidentem Zemanem a premiérem Babišem 28. října 2018 v České televizi.*

Asi už postrádám smysl pro humor. Při vědomí všech Zemanových prezidentských extempore, kolaborantských provokací a nemístných sprosťáren, je mně při pohledu na zmíněný snímek těžko představitelné, že bych se dnes dokázal tak nefalšovaně v Zemanově přítomnosti usmívat, natož se smát.

A to jsem v letech 1990 až 1995 patřil ne k jeho obdivovatelům, ale lidem, kteří ho osobně znali a spojovali si ho s tím lepším v české politice. Chyba ovšem nebyla jen v jeho osobě, ale především také ve mě. Ve vlastní nedovzdělanosti, skrze kterou mnohé z nás mohl tahat a tahá dodnes za fusekli, podobající se nyní spíše onuci, kterou nás nejen častuje, ale také za ni považuje.

Říkám si, nejsem-li už jen hnidopich, který nepřipouští určitou profesní deformaci, za kterou lze považovat bezděčný úsměv, možná patřící také někomu jinému. Vždyť v případě prezidenta Zemana působí úsměv žen a jejich přítomnost jako obrana proti jeho profláklým ´projevům´. Nevšiml jsem si, že by se v jejich přítomnosti vyjadřoval tak sprostě jako v jeho nechvalně známých veřejných výrocích.

I když ani to v prezidentově případě stoprocentně neplatí, připomeneme-li si jeho dvojznačný lascivní výrok*, pronesený ne v hospodě, či v nevěstinci, ale v Poslanecké sněmovně na adresu ekologických aktivistek za bouřlivého smíchu pánské části sněmovny.

Sám jsem takovou deformaci velmi dobře poznal na vlastní kůži. Snad proto vím, jak je ošidná, nebezpečná a spíše než profesní, neprofesionální. Možná také, že se jen podvědomě bráním emoci, kterou snímek u mne vyvolává, abych nepodlehl jeho všeobjímající normálnosti. Myslím si, že ve veřejném prostoru znamená víc než nic.

Na sociální síti mnohým neunikla ani symbolika svatojiřských barev, k níž se na fotografii Miloš Zeman se svou kravatou takto, jako obvykle poťouchle, neřku-li provokativně, hlásí ke svatojiřské tradici, která byla obnovena v roce 1992 jako nejvyšší vojenské vyznamenání Ruské federace. Vyjadřuje mnohé, při čem člověku není zrovna do smíchu. Neměl by to dnes být ale žádný technický problém pro Českou televizi, aby panu prezidentovi Zemanovi připomenula, že den 28. říjen 2018 je stoletým výročím vzniku Československa, nikoli carského Ruska nebo Ruské Federace.

Podstatnější otázkou však je, zdali onen výroční rozhovor k připomenutí 28. října 1918 může být smysluplný, případně inspirovat, což svým dosavadním politickým konáním podle mne oba jeho aktéři vylučují.

A aby toho nebylo málo, sice už nikoli pro neexistující Československo, ale o to víc zlověstněji pro Českou republiku a celou společnost, že se nad jedním z nich stále (že by beznadějně?) příznačně vznáší několik let trestní stíhání. Jako výsměch nebo jako úlitba právnímu státu a demokracii?

Psáno pro facebook


https://www.facebook.com/groups/komousi/permalink/529379200821864/

https://www.facebook.com/photo.phpfbid=10212851896787591&set=gm.529379200821864&type=3&theater&ifg=1

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zeman-urazil-poslance-preriznutymi-aktivistkami-odesli-ze-sa/r~57b69376f8ed11e698c20025900fea04/