Budou mít "obchodní" zájmy čínské zahraniční politiky přednost před českými?
Jejich vedoucí představitele označil za osoby, které přímo ohrožují čínsko-české obchodní vztahy:
- čínskou spolupráci s firmou PPF, která poskytuje v Číně spotřebitelské úvěry,
- potenciální čínskou investici v Česku za 8,5 miliardy korun do digitálních technologií, která má 4 krát zrychlit Internet,
- export české Škodovky do Číny
- a ceny čínských mobilů, které jsou čtyřikrát nižší než ceny západních firem.
Zapomněl dodat, že náklady na vývoj komunikačních technologií, a nejen těchto, byly a jsou v Číně podstatně nižší vzhledem k nechvalně známé skutečnosti, že na jejich vývoji čínští výrobci "ušetřili" jejich "okopírováním" a levnou pracovní silou.
Udivilo (snad ani už ne), jak je prezident Zeman rychle informován o těchto čínských "odvetných opatřeních".
Pokud se nepochlapí poslanci, senátoři, česká vláda a česká veřejnost, a nezamezí Číně prosadit síť G5 na českém trhu, obchodní zájmy čínských firem podřízených čínské zahraniční politice komunistické Číny v Česku zase uspějí.
Čínsko-české slovní přestřelky dobře vystihl bývalý diplomat Kovanda na ČT24 (10. 1. 2019): V česko-čínských obchodních vztazích musí jít zásadně o to, kdo je bude určovat:
Mají to být zájmy zahraniční politiky komunistické Číny, jak tomu bylo a je dosud, nebo zahraniční politika České republiky a politika Evropské unie a Severoatlantické aliance, jejímiž jsme členy?
Další zemanovské lahůdky: Zemanem zamýšlené udělení řádu T. G. Masaryka profesorovi Piťhovi, nebo Václav Klaus jr. jako potenciální prezident co by odvážný odpůrce mediálního mainstreamu, tedy novinářů, „...kteří se ke všemu vyjadřují a ničemu nerozumí“, ponechávám bez komentáře.
Psáno pro facebook.
P.S. 1 jako reakce na reakce: Naléhavost věcí veřejných je dnes zase, jak to vidím a cítím, na prvním místě. Tím spíše, že veřejnoprávní prostor se začíná zaplňovat věcmi druhořadými (jako například zpravodajství ČT o žižkovské ´Klinice´, nic proti aktuální informaci o ní), které se ale stávají hlavními událostmi, aby překryly a odvedly pozornost od toho, co se děje v politickém zákulisí.
Poslední “soukupoviny“ na TV Barrandov toho byly ilustrativním příkladem. Zacíleno na další dvě instituce vedle České telky jako nepřímý pokyn, aby Andrej jednal. Má na to přece “čau lidi“.
Navíc s neuvěřitelným fraškovitým divadýlkem pro diváky: moderátor Soukup kritizující Zemana. V Soukupových očích prezidenta s velkým PÉ. Pane ř/šiditeli, kde jste, potřebujeme někoho, kdo by je kopnul aspoň do lýtka, aby se probudili, že všichni klauni v máneži nejsou falešní klaunové.
A Zeman arogantně pohlavkující Soukupa a jeho nevědomost, aby v samotném závěru ujistili sebe
a některé diváky, přiblble se usmívající jako já, vždycky se přitom přistihnu, o vzájemné sounáležitosti a úctě, s níž Zeman pochválí tetelícího se Jaroslava: jak to príma sehráli, aby všem nakonec bylo jasno, že nejde o žádnou názorovou promiskuitu prezidenta Zemana, ale jen o to, že národu sdělil pře/z/vratnou ´novinku´: „Mám rád konflikty.“
A můj šamotkový národ za bílou lajnou na Tatranu mu to s chutí štamgastů rád sežere s papírovým navijákem, kterým jim mává před očima; a jsem tu zase za blba, kterej neví, jak bylo dřív dobře.