K prezidentovu odvolání ministra kultury Antonína Staňka (31. 7. 2019).

Ani týden stará schůzka premiéra Babiše s prezidentem Zemanem v Lánech (24. 7. 2019) neukončila vládní krizi, natož respektování Ústavy, a to ze strany obou ústavních činitelů. Andrej Babiš se opakovaně vyhýbal podání kompetenční žaloby a de facto se nepřímo podílel na prezidentově neústavním jednání.

Po více než dvou měsících, kdy ministr kultury Antonín Staněk oznámil 15. 5. 2019 svou rezignaci, jej k 31. 7. 2019 prezident Zeman odvolal. Předcházely jí obvyklé tahanice, kdy prezident Zeman Staňkovu demisi nejdříve nepřijal. Až poté premiér Babiš odeslal 31. 5. 2019 návrh na jeho odvolání a nahrazení Michalem Šmardou, stávajícím místopředsedou ČSSD. A jak po týdnu všichni - kromě dotčených - víme, o ministra kultury a běžnou výměnu tu nejde.

Neústavní svévole prezidenta Zemana a pokračování vládní krize nekončí. Od ústavního článku 68 si hlava státu slibuje mnohé. Ústava je v tomto článku méně striktní než v článku 74, který ústavní právník Jan Wintr označil na ČT24* za „...velmi důležité ustanovení. Stojí na něm ta podstata toho, že vláda je odpovědná poslanecké sněmovně a ne prezidentovi. Premiér musí mít šanci ovládat, kdo bude členem vlády. Tohle je hrubé porušení Ústavy, jak konstatoval Senát, který schválil Ústavní žalobu (24. 7. 2019), což si myslím, že je jedině dobře, protože se konečně jeden ústavní orgán téhle svévoli, tomuhle soustavnému porušování Ústavy prezidentem postavil.“

Možnost prezidenta Zemana odmítnout návrh premiéra na jmenování bez toho, aby měl proto nějaké vážné důvody, znamená podle Jana Wintra „hrozbu vytvoření dalších protiústavních situací. Prezidentův přístup svědčí o dlouhodobé připravenosti porušovat Ústavu. Porušováním pravidel ústavního řádu se dostáváme na hodně kluzký svah.“

Prezident si nejen zlovolně užíval a užívá tuto možnost pohrávat si s jednotlivými členy vlády jako s loutkami a ostatními politicky odpovědnými aktéry jako figurkami na šachovnici. Především ale cílevědomě postupuje on, ale i premiér Babiš za tím, co již řekli v roce 2018 na okraj televizního rozhovoru**, který vznikl u příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa.

Witovská: Pánové, kdybyste teď v tuto chvíli mohli změnit jednu jedinou věc v našem demokratickém právním systému. Co by to bylo?

Zeman: Ježišmarja, proč jenom jedna jediná? Já bych jich změnil. Já bych zrušil Senát.

Babiš: Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů.“

Po Staňkovi je na řadě ČSSD a s ní i demokracie

Vyjádření Jana Hamáčka, předsedy ČSSD, vládního partnera Hnutí ANO, že počínání prezidenta je mimo ústavu na jedné straně, a kdyby se senátní ústavní žaloba proti prezidentovi Zemanovi týkala jen toho, tak ji ČSSD podpoří na straně druhé, dává Zemanovi a Babišovi opakovaně prostor a čas, aby pokračovali i nadále v neústavní politice.

Jejich záměry a cíle jasně shrnula paní poslankyně Miroslava Němcová. Zbavit se ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Prezidentovi Zemanovi a KSČM překáží v jejich podpoře pro Putinovy
ruské zahraniční politiky a pro čínské navíc komunistické politiky. A pochopitelně dojde i na samotného Hamáčka, který ve funkci ministra vnitra se možná bláhově, podle mne spíše pokrytecky, snaží a spolu s ním i část ČSSD vyvolat dojem, že jsou jakousi zárukou nestranného průběhu případu trestního stíhání Andreje Babiše.

Proti tomu neúprosně hovoří čas a neústavní hrátky obou zmíněných ústavních činitelů. Myslím si, že jsme spíše smutnými svědky, jak bezedné může být dno politicky cynického pragmatismu ČSSD. Ta si bezzubým prohlášením jejího předsedy k ústavní žalobě otevírá zadní vrátka, jak dále v pokračovat a “z obchodovávat“ setrvání ČSSD ve vládní koalici. Spolu s KSČM a hnutím ANO se tak podílejí na dalším pokračování hrubého porušování Ústavy. A nejen to. Neústavním jednáním bezprecedentně nyní ohrožují systém zastupitelské demokracie.

Babišova představa, že stát může být řízen jako firma je s demokracií v zásadním rozporu, jak potvrzuje jeho dosavadní vládní angažmá. To se čím dále více ukazuje jako vláda autokracie a oligarchie dvou neústavně vládnoucích ústavních činitelů. Autokrata Zemana a oligarchy Babiše, respektive jeho široké vlády “rodiny“, která vychází z aktivní spolupráce s bývalými a dnešními komunisty. S jejich prodlouženou rukou, lidmi bývalé státní bezpečností, představují temné
a neprůhledné pozadí Babišových spolupracovníků.

Na co bychom neměli zapomínat

Blíží se 51. smutné výročí invaze 21. 8. 1968 a okupace Československa takzvanými spřátelenými armádami Varšavské smlouvy. Shromáždění občanů, která tento den připomenou, by neměla opomenout apelovat vedle skutečnosti, že cesta k demokracii, o kterou se marně, ale ne bezvýznamně pokusilo Pražské jaro, a po které se po více než jednadvaceti letech vydala československá společnost po listopadu 1989, je znovu vážně ohrožena.

Neohrožují ji tanky, ale pokračující ignorace a pohrdání Ústavou zmíněnými ústavními činiteli. Patří sem také obcházení zákonů, křiklavé jevy sociální
nespravedlnosti, absence právního státu v jeho liknavé vymahatelnosti a finanční nedostupnosti pro nejpotřebnější sociálně bezmocné vrstvy. To vše umocněno polopravdami a dezinformacemi, které šíří na sociálních sítích prokremelské weby za vydatné podpory českých národoveckých populistů. Souznějí často
s brojením parlamentních stran KSČM a SPD, které se stavějí proti členství České republiky v NATO a Evropské unii. Kritická a konstruktivní reflexe je jim cizí.

Mandát, který jim dali jejich voliči, je zavazuje sice k demokracii. Ale ta připomíná spíše ony časy takzvané demokracie bez demokracie. Po třiceti letech po listopadu 1989 část české společnosti, která vyrůstala v letech normalizace, často příhodně označované jako generace Husákových dětí, si sebou nese poznamenání komunistickou ideologií, která je naučila přikrádat, obelhávat a šidit spoluobčany, něco jiného si myslet a něco jiného říkat a vystačit si s otřepaným heslem, co je doma, to se počítá.

Tržní ekonomika na této mentalitě a “morálce“ mnoho nezměnila a změnit asi ani nemohla. Ne všem se nám totiž podařilo vymanit se ze stereotypu myšlení a života v komunistickém režimu, jenž ve školství a vzdělávání měl svůj nezanedbatelný podíl, patrný ještě mnoho dalších let po listopadu 1989. Často otřesená a někdy také otřesná mravní integrita vyučujících a po desetiletí chybějící svobodný přístup ke vzdělávací soustavě na všech stupních poznamenaly společnost spolu s vygumovanou historickou pamětí na dlouhá léta dopředu.

Komunistickou ideologii s velkým zadostiučiněním vystřídala spotřební ideologie trhu, kulhající za komunistického režimu na obě nohy. Stala se zásadní hodnotou mnoha politických programů, měřítkem svobody a demokracie, bohužel, ale jen té supermarketové, v níž se prodává i Večeře Páně. Jsem si ale vědom, že od neznaboha tento odkaz nezní přesvědčivě.

Na řadě je podle mne občanská odpovědnost, když ta politická selhává a z Ústavy si dělá dobrý den. Zvláště pak, když jejich ústavní ručitelé prezident Zeman a premiér Babiš jsou rovnější než mnoho z nás, kteří nechceme být rukojmími jejich mandátů. Mandátů zvolených, ale ne vyvolených, kteří rozdělují společnost, místo aby ji spojovali. A pro které v jejich případě jmenovitě, čím dále více neplatí nadčasové rčení, údajně Indiánů: Kdo žije v míru sám se sebou, žije v míru i s ostatními.

Psáno pro facebook

PS.: Dopis představitelům demokratické opozice v Parlamentu s žádostí o veřejnou podporu shromáždění a protestů občanů proti neústavní politice prezidenta Zemana a premiéra Babiše.

*https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/219411058130724/

**https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2635751-jsme-na-dobre-ceste-vratit-se-na-spicku-evropy-rika-babis-podle-zemana-se-mely-slavit