Glosa k velkopátečnímu obřadu v katedrále svatého Víta (10. 4. 2020)

Ano, příběh těchto dnů. Beroucí dech a zničující a tížící více než samotná epidemie. Cynický a bezpáteřný floutek Ovčáček, student arcibiskupského gymnázia, jehož stopu vyjádřil tím, že před oltář nakráčel v teniskách, jakoby šel na zimní stadion nebo do haly. Jeho prodejných 443 články, které napsal během dvou let pro stalinistický deník Halo noviny**, noviny z rodu názorů soudruhů Kojzara, Grebeníčka juniora a seniora, Semelové, Ondráčka, Grospiče, Skály a další dlouhé řady představují nechutné plivnutí do tváře všem věřícím a bývalým politickým vězňům za komunistického režimu.

Kardinála Duku, rovněž bývalého politického vězně, staví podle mne tato nehodná a nepochopitelná účast tohoto splachovacího studenta a tiskového mluvčího prezidenta Zemana duchovně a věroučně na roveň ministra zdravotnictví Plojhara z let 1948-1968, bývalého římskokatolického kněze. Samotná účast dalších duchovních, možná zaskočených a užaslých, včetně Václava Malého, na této facce víře, naději a jejímu vzkříšení a následnému ponížení v přímém přenosu mně připomnělo stále nedotknutelnou a bouřlivě diskutovanou a odmítanou paralelu, stavějící vedle sebe stalinismus a nacismus, komunismus a fašismus. Míra ponížení tu pro pamětníky těchto dvou zešílevších dob a režimů vyvstala v duši a před očima s celou svou sdírající a duši mučící podstatou.

Ježíš Kristus nastavuje svou tvář nám všem! Pánové, Duko a Ovčáčku, ne však abyste se v jeho chrámech vydávali za jeho služebníky, před očima zpovídajících se, opuštěných a odsouzených lidí, které jste předtím a teď zradili a zrazujete z povýšených trůnů v prodejných hradech temnoty zla.

Psáno pro facebook.

*Název glosy použit z příspěvku Zdenky Olivové

**Data – zdroj Wikipedie