Přes opakovaná ujištění premiéra Babiše, jak skvěle si vedlo hnutí ANO v krajských volbách
a o spiknutí nenávisti proti němu, výsledky ukazují jinou tendenci.

Babišova autoritářská politika nekompetentnosti, chaotického rozhodování, včetně populistického kupování si důchodců se ocitá v izolaci ostatních politických stran. Ty na úrovni krajů vsadily
na vytváření předvolebních koalic, které by Babišovo autoritářství zasahující a ochromující chod samospráv otupily, vnesly do něj jinou dynamiku. Zbavily je arogance a papalášství a učinily je transparentními, a když nic jiného aspoň kontrolovatelnými a otevřenými veřejnosti.

Není proto náhodou, že jedna z těchto předvolebních koalic uspěla ve Středočeském kraji, největším ze všech 13 krajů, kde výše kritizované jevy přesáhly jeho hranice. A zároveň politicky dopadaly na činnost v těch krajích, kde hnutí Ano spolupracovalo v koalici se sněmovními opozičními stranami. Bylo to konečně patrné i v předvolební kampani, kde kritika Babišovy politiky a její politizace zaznívala, byť nesměle, i z vlastních řad.

Vítězství STANu a dobré výsledky ODS, Pirátů a Spojenců se ve Středočeském kraji staly solidní výchozí platformou s 50 získanými mandáty ze 65 možných. Naznačily ale také možnost vytváření podobných koalic i v dalších krajích, zejména v těch, kde se zástupci hnutí ANO spokojili
s účelovou koalicí ČSSD a KSČM, kopírující tu vládní. Tato možnost získání většiny a postavit ANO do opozice se nabízí v dalších krajích.

V Jihočeském, kde sněmovní strany opozice získaly 33 mandátů ze 45 možných,
v Královéhradeckém23 ze 45, v Olomouckém 32 mandátů z 55. Zde by stačilo KDU-ČSL, Pirátům, ODS 30 mandátů z 65, pokud ovšem ANO důsledně uplatní, že nebude spolupracovat s SPD.

V Plzeňském kraji pak 25 mandátů ze 45. U posledně jmenovaného kraje se mi avizovaná koalice STANu a Pirátů s 18 mandáty jeví velice křehká. ODS s TOP 09 pravděpodobně koketují s hříchy vlastní politické minulosti a těmi dnešními, napáchanými Hnutím ANO, když uvažují o koalici právě s ním, která by jim zajistila většinu 23 mandátů z 45.

Solidní základ pro spolupráci v Karlovarském kraji s 18 mandáty ze 45, kde jazýčkem na vahách budou 3 politické subjekty vytvořenými pro krajské volby, které získaly 11 mandátů.

V Ústeckém kraji o většině rozhodnou proti 21 mandátům ANO a KSČM a stejnému počtu mandátů STANu, ODS a Pirátů – Spojenci pro kraj a LEPŠÍ SEVER s 8 mandáty z celkově možných 55.

Totéž se dá říci o Pardubickém kraji, kde obě strany stojí ve Sněmovně proti sobě: na jedné straně Piráti, STAN a ANO na druhé mají shodně po 11 mandátech. Zde budou pravděpodobně rozhodovat Koalice pro Pardubický kraj a další subjekt Pro prosperující Pardubický kraj celkem s 15 mandáty.

A také v kraji Vysočina (45 mandátů) může o modelu nikoli pro-babišovské koalice rozhodnout 6 mandátů subjektu Starostové pro Vysočinu.

Starostové pro Liberecký kraj s 22 mandáty ze 45 budou určovat politiku v Libereckém kraji další volební období.

Zato ve Zlínském kraji projekt nemocnice za uvažovaných 8 miliard korun, prosazovaný vehementně dosavadním hejtmanem Čunkem, povede zřejmě k nečitelné koaliční bramboračce. Ta asi nejvíce otráví voliče, kterých přišlo k volbám téměř 195 tisíc. Tedy 41,2 % oproti průměru
37,5 % volební účasti ze všech krajů.

Nejvýrazněji si své postavení obhájilo hnutí ANO v Moravskoslezském kraji se 24 mandáty
a dalšími 9 mandáty ČSSD a KSČM. A z celkových 65 se zde obejde i bez mandátů SPD.

Každý takový model je samozřejmě ošidný. Nerozhodují v něm a v české politice již sedmým rokem chybějící principy demokratické politiky a politické kultury. Uvádím jej však proto, že sněmovní strany demokratické opozice sice jednotně odmítly spolupracovat s premiérem Andrejem Babišem, člověka s obrovským konfliktem zájmů, avšak samy se principy demokratické politiky nezřídka neřídili a neřídí.

Mám na mysli především stále existující velký nešvar: kumulaci funkcí, často i jejich neslučitelnost, která z mnohých českých politiků dělá obrazně řečeno nadlidi odtržené často od reálných problémů s “politikou“ jánabráchismu“ a politických trafik ve státní správě. Takto fungující politická kultura zejména v nižších patrech české politiky pak velmi snadno nachází oporu u veřejnosti a její volební podporu pro premiéra, který byl spolupracovníkem StB a členem KSČ.

To neznamená, že lze šmahem odmítat parlamentní spolupráci během volebního období s názorově diametrálně odlišnými politickými subjekty. Ta musí posuzovat jednotlivé politické situace
a zákony vždy ad hoc, zdali slouží zájmům celé společnosti, které představitele parlamentní politiky zastupují. Samozřejmě by se však měla vystříhat vytváření koalic s uskupeními, které byly sice zvoleny v demokratických volbách, ale představují si demokracii jen jako nástroj k prosazení své mocenské nebo soukromé podnikatelské politiky, či politiky autoritářské, diktátorské nebo totalitně a teroristicky uplatňované.

Politická vlaštovka, která k nám letošní podzim zavítala do Středočeského kraje, je tedy nadějí
a směrem, který ukazuje cestu. Cestu, jak bránit demokracii proti autoritářskému prorůstání Babišovy oligarchizace do politiky, zhoubné politiky vedoucí ke zglajchšaltování české společnosti.

Díky za tuto cestu, Středočeši.

Psáno pro facebook