Po více než roce a půl byla ministerstvem spravedlnosti připravena novela Občanského zákoníku*, která má Českou republiku zbavit nechvalného unikátu v Evropě, přinejmenším tedy mezi členskými zeměmi Evropské unie, kdy se v exekuci a dluhu ocitly a nacházejí děti. Zabývala se jí poslanecká sněmovna zcela ve stínu projednávaného státního rozpočtu a daňového balíčku v Senátu.

Vysoká čísla těchto dětských dlužníků, doba, respektive desetiletí, po která v tomto kolotoči figurují se strojovou byrokracií státní úřady, samosprávy, bankx, soudy, exekutoři ukazují, na jakém stupni hodnot se právní vědomí a často i lidská svědomí vynacházejí. Či spíše, kam až jsou schopny dojít chyceny do pasti právních kliček, falešně uplatňované spravedlnosti a cynicky fungujícího byznysu s lidskou hloupostí, který se nevyhne ani dětem. Ba, naopak, jako dravec číhající na svou kořist. čeká až dovrší zletilosti, aby je poté uvrhl do dluhové spirály.



Co má novela přinést

A co vše má odstranit novela občanského zákoníku, která podle předkladatele ministerstva spravedlnosti zastupované ministryní paní Marií Benešovou má**

„...omezit možnosti vymáhat peněžní dluhy z právního jednání nezletilých. To jest splnění těchto dluhů vymoci pouze z majetku nabytého před nabytím plné svéprávnosti, tedy na všechny děti, které nebudou v den účinnosti novely plně svéprávní, i když jejich dluhy vznikly v minulosti.

Zavést ručení zákonného zástupce za splnění peněžitých dluhů, pokud za děti jednal, nebo s jednáním souhlasil. Má se tím tak posílit ochrana věřitelů.

Dále uzákonit nezpůsobilost nezletilých mladších třinácti let nést majetkové důsledky. Odpovídat za nezletilého by měl ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled.

Změnit pořadí a počítávání plnění na jistinu a příslušenství a znemožnit vydání platební rozkazu rozsudku pro zmeškání a rozsudku pro uznání vůči nezletilému.“

Nelidská věc

Za touto novelou Občanského zákoníku stojí návrh poslankyně Valachové (ČSSD) a poslanců Nachera (ANO), Bartoška (KDU ČSL) a Kolaříka z Pirátů, kteří novelu zákona navrhli projednat v prvním čtení ve zkrácené lhůtě do 30 dnů, tedy do konce ledna 2021. Paní poslankyně Valachová to vzala zeširoka, když konstatovala, že „všechny dětské dluhy, které vzniknou do osmnáctých narozenin všech dětí, které budou mít 18 let do okamžiku účinnosti tohoto zákona, tak na všechny tyto dětské dluhy“, které označila za nelidskou věc, „se ten zákaz, ta zpřísněná pravidla, která jsem nyní naznačila, bude vztahovat.“

3,5 tisíce dětí v exekuci, kumulativně jde o desítky tisíc

Naznačila tím, že věci nebudou tak jednoduché, což se snažil upřesnit další z poslanců vládní koalice a předkladatelů této novely poslanec Nacher, kterému se to podle mne, ale příliš nepodařilo. Kdo jej poslouchal bez povšechné znalosti kontextu dětských dluhů, jeho slova o kultivaci tohoto prostředí, k níž podle něho došlo během posledních pěti let, mnoho neřekla, pokud jim vůbec uvěřil.

Svá slova o kultivaci opřel o „nějakých 200 až 300 tisíc neplatných exekucí“, které musí zastavit soudy. Nebo že tuto problematiku spojil s energošmejdy, snížením odměn exekutorům, advokátům a podobně, jak uvedl. Dětské dluhy mají být rozděleny do věkových kategorií třinácti, patnácti a osmnácti let, na které se bude uplatňovat takzvaná deliktní způsobilost. Tu však blíže nespecifikoval.

Ta by podle důvodové zprávy*** měla znamenat, že „do svých 15 let např. nemůže dítě spáchat trestný čin ani přestupek, je ovšem plně způsobilé k náhradě škody, a to i z nedbalosti, pokud bylo schopné ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Toto kritérium připouští i poměrně přísný výklad. Např. dvanáctiletý by tak mohl být v plné výši odpovědný za škodu, pokud by si hrál ve stodole se sirkami a z nedbalosti ji zapálil, za podmínky, že by byl schopen ovládnout své jednání (nehrál si sirkami) a chápal jeho následky (že může způsobit značnou škodu).“

Poslanec Nacher připustil ovšem, „že zde máme 3,5 tisíce dětí v exekuci v této chvíli. V této chvíli, ale kumulativně samozřejmě jde o desítky tisíc lidí, protože to je vždycky v nějaký okamžik, ale jak stárnou, tak už tak už těm lidem, kteří byli v dětských dluzích před deseti lety, tak už jsou dospělí, tak to jsou desítky tisíc, desítky tisíc dneska lidí, kteří právě prošli těmi dětskými dluhy.“

Co s těmito lidmi, kteří prošli dětskými dluhy. A co s nespravedlností, která na nich byla spáchána, s níž budou žít do konce života? Kolika z nich se jim podaří vypořádat se s touto nespravedlností a zapomenout na ni? A lze takový stát, k němuž dojde k takovému fatálnímu bezpráví, považovat za právní?

Tyto otázky ovšem nepadly. Podle poslance pana Nachera se na pražském zastupitelstvu na základě „nějakého pokynu, obchodního pokynu“, podařilo zastavit 152 dětských exekucí. A tento akt podle něho „některá ostatní města a kraje v tomto Prahu napodobily a napodobí tak, aby se už zastavily ty běžící exekuce.“

Česká legislativa přispívá ke vzniku dětských dluhů

Pirátský poslanec pan Kolařík naopak upozornil na problém, který není nezanedbatelný: „...je třeba si uvědomit právě to, že spousta těch dětí už je dneska dospělých a ty dluhy, které získali jako děti, jim velice ztížily jejich start do života a nemohli se uplatnit tak, jak by se uplatnit mohli.

… 3 056 dětí v ČR z pohledu peněz, stojí české daňové poplatníky peníze, protože samozřejmě jsou na ně zvýšené náklady, ať už v podobě nějakých soudů, prevence kriminality, nebo azylových domů, nebo tím, že nevystuduje takovou školu, jaké by mohlo, tak samozřejmě následně v těch letech neodvede ten občan tolik peněz do státního rozpočtu, aby se podílel na chodu ČR.

Zároveň je třeba si také uvědomit, že to číslo není konečné, protože v tuhle chvíli samozřejmě máme dluhy, které už vznikly dalším dětem, ale ještě nejsou v této evidenci, protože do ní ještě nedotekly díky tomu procesu. Česká legislativa, jak je teď nastavena, tak přispívá ke vzniku těch dětských dluhů, a proto jsem rád, že ministerstvo přišlo s tímto návrhem a můžeme to změnit a zařídit, aby se to nedělo."

Ale příliš těmto slovům asi nevěřil, když dále uvedl: „Zároveň musím v této chvíli si postěžovat i na data, která máme, protože jsem zkoušel od našich soudů dostat informace o tom, kolik evidují spisů na ty dětské dlužníky a jaké jsou, a ta evidence se nevede, je to problematické a případně si ty soudy počítají obrovské částky za to, aby tu informaci vybavily, takže tam bych chtěl také potom udělat nějakou změnu v té evidenci, abychom měli jasný přehled o tom, jaké ty exekuce máme. A to se netýká jenom dětských dluhů, ale celkově exekucí obecně. Informovanost nás politiků anebo ministerstva jako takového není prostě na dobré úrovni."


Poslanec Okamura pojmenoval problémy dětských exekucí pravými jmény

Nemohu ovšem vynechat poslance Tomia Okamuru, který ve své kritice stavu dětských exekucí, a exekucí obecně byl nejdůslednější a řadu věcí pojmenoval pravými jmény tentokráte bez zbytečného stranického populismu. Dokonce vynechal, doufám, že opravdu upřímně, jeho tradiční slova o dělení lidí na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé. A přestože kritizoval samotnou nesystémovost a neúplnost navrhované novely, připojil se k její podpoře:

„ ...zcela upřímně i tento zákon opět situaci řeší jen nesystémově a jen zčásti. Nejčastěji jsou to ty známé poplatky za popelnice, nebo třeba jízda nebo pokuty za jízdu načerno, nebo to mohou být náhrady způsobených škod. Principiálně za nezletilého zodpovídá rodič a v tomto směru prostě za něj musí hradit pokuty i škody.

A je vlastně proti principu nezletilosti, že zrovna ve finanční oblasti je nezletilý v podstatě odpovědný, pouze se vymáhání posouvá za 18. rok. Další věcí je, že jinak relativně marginální nebo nelikvidační pokuta po čase naroste na tisíce a desetitisíce korun a stane se likvidační. Stane se základem dluhové pasti, z níž se člověk těžko dostává.

Systém musí být nastaven tak, že bez ohledu na zletilý, či nezletilý, že vás nezničí pokuty a úroky z úroků. To je největší problém dlužníků. Nikoli jistina dluhu, ale lichvářská navýšení, která se na to nabalují. Lichvářské jednání se přitom skutečně netýká jen lichvářů, často to umějí i banky, kdy vám, pokud třeba máte na kartě dluh deset korun po splatnosti, automaticky například Raiffeisen naúčtuje 500 korun smluvní pokutu. O nebankovních společnostech ani nemluvě.

Za dluhy, které prokazatelně způsobí dítě, prostě zodpovídá rodič. A obce a města nemají morální právo vymáhat nedoplatky, za které zodpovídá rodič po dětech. Pokud to dělají a umožňuje jim to zákon, pak je za prvé zákon špatný a za druhé neplatný, protože odporuje dobrým mravům.

A tady jsem opět u těch mravů. Lichváři, nebo je to také některé darebácké vedení obcí, dělají, co jim zákon a soudy umožňují, a okradou kohokoli, kdo se nechá. Stávající občanský zákoník i judikatura ale umožňuje soudům, aby také nároky, které odporují dobrým mravům, zamítaly. Ale soudy nerespektují ani zákony, ani Ústavu, ani přirozená práva občanů a fakticky se svými rozhodnutími podílejí na lichvě a neoprávněných exekucích tím, že je posvěcují.

Když jde u dluhů o děti a nezletilé, protože je rodina v dluhové pasti, v exekucích či neřešitelné bídě, tak to vždy odnáší i děti. Děti, které jsou v tom nevinně. To, že některým z nich v osmnácti někdo nějaký majetek zabaví a těm, co nic nemají, nezabaví nic, takový návrh řešení, to je opravdu spíše výsměch, a nikoliv systémové řešení. Byť, znovu opakuji, že i malý krok dopředu je dobrým krokem.

Chápu pokusy vlády o nějaký politický marketing ve smyslu vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Já na to vládě říkám, že divadlu na to, že tady něco systémově řeší, lidé v dluzích už skutečně neuvěří, jelikož žijí každodenní praxí a sami na sobě ihned poznají, zda jim nějaký zákon pomohl, nebo nepomohl. A zatím jsme se tady ve Sněmovně v té skutečné systémové pomoci lidem v dluhových pastech opravdu neposunuli."

Místo aby se společnost chránila před exekucemi, stává se jejich obětí

Okamurova slova nepřímo dokládá i důvodová více než padesáti stránková zpráva. Jak už výše zmínil poslanec Kolařík, schází jí to nejpodstatnější. Přesné vyčíslení stavu exekucí především těch dětských, a to jak aktuálních, tak i těch minulých. Celkový počet dětí a výše celkové dlužné částky, zvlášť vyčíslení z pohledu jistiny a zvlášť takzvané příslušenství plynoucí ze smluvních pokut, penále, úroků, soudních poplatků, úroků z úroků, odměn advokátů a exekutorů.

Absurdně vyznívá tvrzení důvodové zprávy, že „Návrh by dlouhodobě měl mít mírný pozitivní dopad na státní rozpočet, a že navrhovaná úprava započítávání částečného plnění nepředstavuje přímý nárok na státní nebo veřejný rozpočet.

Proč asi? Když scházejí výše zmíněná čísla těžko se dopracovat k nějakým závěrům. Nelze pak vyčíslit ani dopady, které představují náklady na státní aparát, které plynou z kapes daňových poplatníků. A především dochází k pokřivení a zglajchšaltování mravního vědomí a lidského svědomí naší společnosti, ocitající se v sevření chobotnice, jejíž chapadla se v této zemi rozmnožila jak houby po dešti. S jedovatými účinky a dopady na všechny.

Místo aby pečovala o rozumový a mravní vývoj dítěte, chránila zastupovala a spravovala jeho jmění, jak se píše v důvodové zprávě, stává se sama často ochotnou obětí chobotnice, jejíž chapadla představuje a ničí životy druhých, kteří se dostali do jejích spárů.

Dostat se z toho stále začarovaného kruhu mafiánského původu vyžaduje ne se zbavit chapadel, ale hlavy této zatím státem chráněné chobotnice.

Zpracováno pro facebook.

*file:///C:/Users/Systemové/Downloads/t098400%20(4).pdf

**https://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/072schuz/s072180.htm

***https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=984&CT1=0#prilohy