Poznámka k Rozhodnutí Ústavního soudu k návrhu skupiny senátoru zrušit část volebního zákona.




Rozhodnutí, respektive nález Ústavního soudu (na návrh skupiny senátorů zrušení část volebního zákona)  přišlo ve správný čas. Nejen jako odpověď prezidentu Zemanovi na jeho předčasné vyhlášení říjnových voleb do Poslanecké sněmovny v duchu co v Ústavě není, je povoleno, tak zejména jako reakce na nečinnost Poslanecké sněmovny a konečně i samotné vlády v této věci.

Z nálezu Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že návrh novely volebního zákona „byl zařazen do čtení na program tří schůzí Poslanecké sněmovny (52. - 13. 11. 2019, 68. - 18. 12. 2019 a 79. schůze PS – říjen 2020), avšak dosud nebyl projednán. Ústavní soud přihlížel také ke skutečnosti, že na ministerské úrovni probíhá již delší dobu příprava zákona o správě voleb, který se rovněž dotýká některých otázek volebního (způsob hlasování organizace voleb).“ Konečně Ústavní soud uvedl, že nemůže vstupovat do zákonodárného procesu ve věci, o které již zákonodárný sbor jedná. Proto kritizovat za této situace Ústavní soud, že měl jednat rychleji, není podle mne objektivní. Ústavní soud volil mezi dvěma zly Převážilo menší zlo nad větším, které představují neústavní politické kroky prezidenta Zemana. Pro něho jsou Ústava a právní stát trhacím kalendářem, pro premiéra Babiše prázdnými pojmy, kterými se horlivě ohání, ale svým chaoticky neuspořádaným populistickým jednáním je popírá a nerespektuje.

Ústavní soud však ze své funkce soudního orgánu ochrany ústavní soudnosti nemůže donekonečna přihlížet k neústavnosti napadených článků volebního zákona, které eskalovaly bezprecedentním dopisem prezidenta Zemana, jímž se obrátil v této věci na Ústavní soud, z něhož jako sláma z bot čouhá, jak si prezident Zeman představuje vývoj v této poměrně jednoduché záležitost, pokud Ústavní soud rozhodne tak, jak rozhodl. Cituji z prezidentova dopisu: „V případě, kdy nedojde mezi oběma komorami Parlamentu ČR k dohodě například na uspořádání volebních krajů, nastává okamžik ústavní krize, pro kterou nemá Ústava ČR nastavené způsoby řešení.“

„V takové situaci dojde ke dni 21. 10. 2021 k zániku mandátů všech poslanců v souladu s čl. 25 písm. b) Ústavy ČR. V situaci zániku mandátů všech poslanců v důsledku uplynutí volebního období nepřechází na Senát Parlamentu České republiky pravomoc přijmout formou zákonného opatření Senátu novelu volebního zákona, protože toto výslovně zapovídá čl. 33 odst. 2 Ústavy ČR. V takové situaci by ani vláda České republiky nebyla povinna podat demisi v souladu s čl. 73 odst. 2 větou druhou Ústavy ČR, neboť by ani neproběhla ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny.“

Následné vystoupení premiéra Babiše, fámuluse prezidenta Zemana, v celé jeho šíři ilustrovalo neústavní spolčení těchto dvou politiků a potvrdilo naléhavou potřebu ochrany ústavnosti volebního zákona. V čele této země stojí několik let bývalý spolupracovník komunistické Statní bezpečnosti, proti kterému je stále vedeno a oddalováno trestní řízení, jehož podniky holdingu Agrofert získaly neoprávněně dotace z peněz Evropské unie.

To je samo o sobě natolik tragická skutečnost pro tuto zemi, která by v životopise každého jiného smrtelníka byla zásadní překážkou pro běžnou práci ve státní exekutivě, natož aby stál v jejím čele. Nelze donekonečna přehlížet a napomáhat této politice moci a oligarchického vedení státu. Hledat pro ni zástupné a nepodložené lživé důvody skryté za účelovými útoky na jeden z pilířů demokracie, kterým je Ústavní soud, a snažit se tak zmást velkou část laické veřejnosti. Ta má jiné starosti, než aby si plně uvědomovala, že to je právě ona, která se stane, pokud již není, obětí této proradné politiky moci a podnikání.

Nepřekvapují mne postoje KSČM a SPD, které per huba rozhodnutí Ústavního soudu respektují, ale vzápětí je popírají svými výhradami, za kterými je jednoznačně slyšet, co za to, když rozhodnutí Ústavního soudu zaženeme do kouta svými výhradami, přestože je nejjednodušší řešení nasnadě.

Snad jsme nezapomněli, že to byla v Poslanecké sněmovně v roce 2019 divize poslanců hnutí ANO, které společně s KSČM a SPD zamítlo senátní návrh ústavní stížnosti pro hrubé porušení Ústavy prezidentem Zemanem.

Zaráží mě, jak se část médií soustředí jen na kritiku Ústavního soudu, a jak část demokratická opozice ve Sněmovně za ni schovává svou politickou odpovědnost. Omluvit je však nemůže ani to, že se s nálezem Ústavního soudu pravděpodobně ještě neseznámili, aby pochopili jeho burcující, ale precizně podloženou a vyváženou závažnost.

Podle mne se sluší ústavním soudcům poděkovat. Učinili to, co již dávno měla vykonat vláda nebo přijmout Sněmovna, že na sebe vzali v hodině dvanácté i kus nezbytné politické vůle, bez které se kulhající česká demokracie a její svoboda, pokud selhávají její zvolené a jmenované demokratické instituce, neobejdou, nechtějí-li skončit ve zkorumpovaném autoritářském režimu.

Psáno pro facebook.