Odpověď autorovi na ,,Chromý a jeho ´veselé´ mrtvolky“, 9. 3. 2022.

Věřte mi, že jsem to nepsal, abych se “bavil“ nebo bavil. To slovo jsem dodatečně opatřil uvozovkami. Ale proto, abych upozornil na jistou duchovní hnilobu, v jaké se nachází část českých politických špiček. Ty, tento jinak významný akt, včetně účasti vyznamenaných osob, demoralizovaly svou přítomností na akci organizované prezidentem Zemanem a okruhem lidí, jejichž činnost je poměrně dlouhodobě sledována BIS, kontrolními
a vyšetřovacími orgány státu, Parlamentem pro porušování zákonných norem a požadavků, podezření ze spáchání trestné činnosti a v případě prezidenta Zemana pro hrubé porušování Ústavy.

Na chromého a jeho veselé mrtvolky Vám neskočím. To je ztráta Vašeho času, ne mého. Věnuji ho podstatnějším věcem nebo formám jako je politická satira, které Vám zřejmě unikají, přestože se k nim autorsky hlásíte. Vaše reakce, promiňte, bez ironie, by mě měla těšit.

Proč? Odpovídá slovům z Vašeho profilu, kde píšete „patřím mezi Gotwaldovy děti“. Mně ale z tohoto slovního spojení zločince s dětmi jímá pokaždé nevolnost, když je slyším, že ještě někdo tak píše a nepřemýšlí. Nebo přemýšlí?!

Za tohoto komunistického zločince, který se jako prezident ČSR podílel na smrti mnoha životů, jejichž nespravedlivé justiční rozsudky k smrti podepsal a další, jejichž životy zničil, se dodnes stydím. V době kdy zemřel, mně bylo pět let. A trvalo ještě drahnou dobu, než jsem z této nestvůrné a lživé doby komunistické totality jako kluk později postupně procital, abych se od ní definitivně za normalizace odřízl a postavil proti ní.

Je to vlastně stále aktuální, jak se po více než sedmdesáti letech diametrálně odlišně podepisuje minulost na našich postojích a názorech.