Pokračující nasírání (Glosa k probíhající prezidentské kampani, 21. 1. 2022)







Na otázku ze sítě, co bude pod fotkami Babiše a Pavla za týden, odpovídám, nevím, co tam pod kterou bude. Spíše mě zajímá, co tam pod nimi není teď, a kvůli čemu pokračuje rozdělování lidí.

Zírám, kam až lidé mohou klesnout, když se konstatují fakta, která jsou mírně řečeno nelichotivá jak pro Babiše, tak i Pavla. A zatím co se z nich stávají v každé z těchto stran rozdělených táborů hrdinové a prezidenti, tábory se mydlí hlava nehlava, kolaborant nekolaborant, agent neagent, jeden by druhému nepodal ani tvrdou kůrku chleba. A ukazuje se, co jsme zač.

Četl jsem nyní leták „Volíme důstojného prezidenta generála Pavla“. A další tucet slov jakým by měl být prezident a jakým je generál Pavel. Tato deklarace se pravděpodobné jeho týmu moc nepovedla. Na mnoha místech tohoto textu stačí zaměnit Pavla Babišem, aby si člověk uvědomil, jak z celé deklarace trčí jen fráze.

No, to se při takové kampani stává. Horší je, že v ní po oněch vzletných slovech plných etických maxim najdeš v celé české společnosti pramálo lidí, kteří se jimi v obou táborech řídí. A tak co člověku často zbývá.

Než umravňovat raději pomlčet. A když to jenom trochu jde, utahovat si a dělat si srandu ze sebe a z druhých. Nenadávat si přitom a psát pokud možno česky. Ať z toho člověk aspoň taky něco má, než jen to pokračující nasírání.

Osobně jsem už dávno shořel. Naštěstí, jsem stačil ještě těsně předtím stihnout sežrat Šalamounovo .ovno moudrosti. Po více než sto letech od Haškova Švejka to beru z té lepší stránky jako pokračování Dobrého osudu generála Pavla a nejslavnějšího slovensko-českého loupežníka Babiše. Prvního na Hrad a druhého po zrušení Špilberku do Kartouz
(dnes Valdice).

PS: O tom, že jdu volit pana Pavla, ale nepochybuji. Beru to i jako část své osobní disidentské odpovědnosti, za kterou ručím svým jménem a dosavadním životem. Proto si v ní nemohu
a nesmím lhát do kapsy a vyjadřuji to, co si o stavu české společnosti a této volbě, která bude znamenat spíše Pyrrhovo vítězství, myslím. Čeká nás ještě dlouhá cesta k demokracii, právnímu státu a slušnému, řádnému životu. Snad nám pomůže, že jsme malá země, a že bychom právě proto mohli usilovat být ostatním příkladem, jako tomu bylo za prezidenta Václava Havla, než jakým jsou, bohužel, tyto prezidentské volby.