K hladovce Jiří Gruntoráda a Johna Boka




V souvislosti s podporou hladovkou mě oslovila na facebooku, paní Patricie: „Vy také? Je potřeba řešit ten problém, ne odstoupení Jurečky. Podle mne o problematice ví, alespoň jsem s ním o tom diskutovala, snaží se najít cestu. Ale do jaké míry je schopen to prosadit, je věc jiná. Jen si stateční lidé ničí zdraví“.

Ano, také jsem se připojil, abych vyjádřil veřejnou podporu této akci Jiřímu Gruntorádovi, případně se jí v řetězové hladovce rovněž zúčastnil, aby získala širší veřejnou podporu. Na mysli mám především vyřešení dnešní nedůstojné životní situace protestního, za komunistické totality zakázaného zpěváka Čárlího Soukupa, později vystěhovaného z České republiky v akci StB Asanace, se kterým jsem měl možnost a čest kdysi vystoupit. A s iniciativou Jiřího Gruntoráda mě pojí kromě jiného muklovská solidarita.

Doufám však, že se rychle ještě do konce tohoto roku 2023 naplní slova, která slíbili v otázkách Vladimíra Moravce (19. 11. 2023) předsedové poslaneckých klubů ve Sněmovně (Marek Benda, Jakub Michálek, Alena Schillerová a Radim Fiala). Jednomyslně v nich potvrdili, že nedůstojnou životní situaci Chárlíeho Soukupa a dalších vyřeší ne tak, jak někde na půl cesty zůstal viset návrh na usnesení vlády České republiky č. 23 k 45. výročí zveřejnění Charty 77. V něm se tehdy uvádělo, „že stát bude i nadále prosazovat respekt k lidským a občanským právům a k lidské důstojnosti“. Měl by se i proto vztahovat na další dotčené oběti akce StB „ASANACE“, kdy k emigraci bylo donuceno 280 signatářů Charty77.

Půjde však spíše jen o několik desítek, protože jsou zatím známy jen případy několika jednotlivců Vratislava Brabence, Janu Jonákové, Vlastimila Třešňáka, Pavla Zajíčka a Karla Soukupa, jejichž důchody ani po zvýšení zdaleka nedosahují výše průměrného důchodu, jak zákonodárci zamýšleli.

K dopisu ministra Jurečky z 13. 9. 2023, v němž byla žádost Čárlího Soukupa zamítnuta, se pan ministr vyjádřil v Událostech a komentářích (20. 11. 2023), že se minul s jeho rozhodnutím o dva dny později (15. 9. 2023), které se týká nejen dotčených disidentů, ale i ostatních dotčených osob, které status odbojáře nemají. Nebylo by to poprvé ani naposledy. Ze státní správy mám obdobnou, bohužel, smutnou zkušenost s několikaletým čekáním na bezzubou odpověď.




Odstoupení ministra sociálních věcí pana Jurečky bych nechal na premiérovi a na voličích. Už teď slyším, jak této hladovky ve Sněmovně opět zneužijí Andrej Babiš a Tomio Okamura. Jejich věrní a loajální členové volí opakovaně své autoritářské předsedy (i to, o něčem vypovídá) v případě Andreje Babiše setrvale od roku 2012 a v případě Tomia Okamury od roku 2015. V jeho případě poté co byl vyloučen jako předseda z poslaneckého klubu Úsvit přímé demokracie (2013) a vyzván Konferencí k úhradě 560 tisíc Kč, na což reagoval založením strany Svoboda a přímé demokracie.

Není rovněž pravdou, že se předchozím vládám nikdo neozýval. Vládě Babiše a Babišovi zejména psal kdekdo. Dokonce jsme se skupinou asi 70 lidí podali na pana Andreje Lžulípa oznámení. Pravda, sahal tehdy do kasy, ne do té své, ale státní a rozdával z ní, jen to fičelo. Důchodcům a důchodkyním jedné z nejsilnějších voličských skupin populace v České republice. A to, přesto že tu byl a je polovičatý zákon 262/211 Sb., do kterého se nevešli nejen někteří disidenti, ale prakticky také silná skupina důchodců po listopadu 1989. I oni čekali víc než 20 let. A někteří, co se do zákona nevešli a žijí ještě, čekají dodnes. Ano, hladovka pánů Gruntoráda a Boka je zaťatá, ačkoliv mám za to, že dosáhli víc, než se čekalo. Věřím, že se s panem premiérem Fialou na kompromisu určitě domluví.

Jsem moc rád, a smekám Bokův klobouk dolů, že se Jirkovi podařilo s celou věcí hnout, a to dokonce nejen u Čárlího, ale jak věřím s výsledkem i pro ostatní dotčené osoby.

Teď už bych jen rád viděl Jirku zase v křesle ředitele knihovny Libri prohibiti, kde dělá skvělou a nepřehlédnutelnou práci. O ministru Jurečkovi, ať rozhoduje jeho premiér, a o vládě jako takové voliči v řádných volbách. Tím spíše, že souhlasím s názorem Jiřího, že tato vláda si nevede tak špatně, jak je často slyšet od opozice a z různých stran hlavně na sítích. Vláda a její ministři si holt musí zvykat na kritiku. Podloženou a důležitou i pro chod této vlády. A nespoléhat na to, že vyhnije, jak by si možná někteří v ní přáli.