Copyright neboli autorská práva představují pro laika poměrně složité téma. Jejich nesprávná aplikace odpovídá spíše aplikaci kopírovacího monopolu. Ten ovlivňuje, kolik tahle pravidla občany stojí ve prospěch „obchodníky“ s právy a licencemi a do jaké míry se lobbisty zdeformovaný autorský zákon stává brzdou samotné umělecké tvorby.

Reforma copyrightu je naprosto nutná. Propast mezi autorem a jeho divákem, čtenářem, posluchačem… se za stávající situace prohlubuje. Díky státem garantovanému monopolu na celém byznysu parazitují organizace, jež zvyšují náklady, které musí člověk vynaložit, aby se mu dílo stalo dostupným. Autor z toho má pramálo a je až poslední v řadě.

Piráti nechtějí nikomu narušovat obchodní model ani cokoliv vyvlastňovat autorům. Nehodlají však akceptovat ochranu autorských práv prolobbovanou v zákonech, které škodí občanům i celé kultuře. Svými návrhy nejen v ČR i na poli Evropské unie Piráti trvale usilují o jejich změnu. Zvolenou cestou přitom není žádné znárodňování, jak to zastánci starého modelu a jejich „prominentní“ interpreti veřejnosti často prezentují a ta to bohužel bez hlubšího zamyšlení či ověření bere za své . Řešením je rozvolnění současných pravidel, hlavně pak vymýcení copyrightu z těch částí života společnosti, kde skutečně nemá co dělat a kam se za léta pozvolného tlaku copyrightové mezioborové lobby dostal. Ve finále na tom vydělají právě autoři a spolu s nimi, což je třeba si uvědomit, i celá společnost.

Požadovanou cestu, která reflektuje nejen technologickou změnu, představila německá politička a od roku 2014 europoslankyně za Pirátskou stranu Německa Julia Reda. Příkladem potřebné liberalizace je její zpráva o stavu Copyrightu v EU, postavená právě na fungujících „výjimkách“ jednotlivých členských zemí a jejich povýšení na evropský standard viz https://juliareda.eu/copyright-evaluation-report/full/

Na bitevním poli

Není přirozeností českého občana bouřit se proti autoritám. Proto i legislativa, která určuje rámec aplikace copyrightu, bývá nejen u nás přijímána jako danost. Často však pouze do doby, než se s nesmyslností „standardů“ a jejich výkladů placenými právníky setká člověk na vlastní kůži někde, kde by to skutečně nečekal. „To mě tedy nenapadlo, že nemůžu....“. „Pokud to je v zákoně, tak to asi dává smysl.“ Po obdržení výhrůžného dopisu, ve kterém soukromá firma požaduje po člověku desetitisíce za obrázek umístěný někde na osobních stránkách na Internetu, přichází panika. Často bohužel i neinformovaná platba. Žaloby na údajné milionové škody pak doslova ničí i berou životy. Přitom se stačí zamyslet, informovat se a bojovat.

Některé bitvy se nám, občanům, daří vyhrávat lokálně. Belgie například nedávno schválila zákonnou změnu, týkající se svobody panoramatu, a tak si konečně můžete nejen vyfotit a veřejně sdílet třeba fotky známého Atomia, ale můžete své fotky použít i v komerční oblasti viz http://blog.wikimedia.cz/2016/06/belgicky-parlament-schvalil-svobodu-panoramatu-i-pro-komercni-uziti/.

Čekáme také na výrok Evropského soudního dvora, který podle všech indicií nakonec potvrdí, že odkaz na internetu není zločin. Boje se soukromými organizacemi, jež vybírají výpalné za každou elektronickou hračku, umožňující ukládat data, však zatím prohráváme. Doba chránění díla po autorově smrti, často spíše aktiva firem, jež s vykoupenými právy obchodují, se však pod tlakem těchto společností stále prodlužuje. Nedávné pokusy vybírat peníze třeba i za produkci lidových písní už pobouřily, i ty, kteří zásadní i když neexponované téma kopírovacího monopolu sledují.

Kam až může vymáhání copyrightu zajít?

Věc má samozřejmě i druhou stránku… V copyrightovém byznysu se v informační společnosti točí podobně obrovské peníze, jako v byznysu farmaceutickému či zbrojním, na rozdíl od nich však nemá expanze copyrightu jejich limity. Sto let stará vakcína, nebo padesát let stará puška běžného uživatele neuspokojí, takže je důvod vyvíjet stále nové produkty pro stávající kupující a tak ekonomicky růst. Podobný ekonomický růst by si ale rádi udrželi i vlastníci autorských práv. V této sféře však ono zastaravání neplatí a míra „inovací“ je obsahově omezena. Díla jsou věčná. Kvalitních děl je mnoho a člověk jich za svůj život může „přijmout“ jen konečné množství. Všechna si koupit nemůže a na každý film do kina také nezajde. Původní autorský zákon je tedy zneužíván a jeho účelové výklady zasahují do práv s ním zcela nesouvisejících. Zpoplatnění a stále větší kontrola všeho, co do zmutovaného zákona lze propašovat, je proto často jediný způsob, jak showbusiness může svůj ekonomický růst realizovat, aniž by musel uměle navýšenou cenu lehce dostupné „kultury“ snížit a využil masovou audienci digitálního světa.

V digitální době tak líbivými slovy prezentovaná ochrana autorů směřuje stále více k prolamování do soukromí obyčejných lidí, špehování na sítích či k zákazům zcela nesouvisejících služeb jen proto, že mohou sloužit i k narušení obchodního modelu copyrightové lobby. Přitom Evropská unie rozhodla v řadě precedentních případů v souladu s pirátskými premisami. Například kauza SABAM – Netlog, kdy soudní verdikt vedl k tomu, že vlastníci internetové služby pro komunikaci a sdílení na základě soudního rozhodnutí nesmějí monitorovat komunikaci svých uživatelů. Stejně jako pošta nesmí prolamovat listovní tajemství jen kvůli tomu, že v dopisech mohou být například potenciálně výhrůžky.

Lidem příliš nedochází, že autorská práva se dnes netýkají autora a vydavatele, jak bylo při jejich vzniku původně zamýšleno. Teprve s příchodem Internetu byl do celého kolotoče vtažen i “civil”. Dnes je online figurou totiž z pohledu poškozeného modelu každý - autor nebo vydavatel, skutečný čtenář nebo potenciální černý konzument. Prakticky každý běžný člověk je tak automaticky zahrnut do obchodního vztahu, ve kterém ale ve skutečnosti není, a na který bez svého aktivního zájmu sám bohužel doplácí.

Na nedávné mezinárodní konferenci v Berlíně zazněla z úst berlínského předsedy Pirátů Bruno Kramma slova, která velmi jednoduše shrnují potřebu změny paradigmatu chápání kopírovacího monopolu a autorských práv v digitální společnosti:

"Když jsme přišli s myšlenkou radikální reformy copyrightu, nazývali nás kriminálníky a piráty v původním významu slova. Dnes, o pár let později, téměř všichni chápou, jak velký bude mít legislativní prostředí ohledně kopírování a patentů vliv na budoucnost našeho světa, stále více propojeného sítí, jež nás nejen spojuje“.

„Copyright včerejška byl dohodou mezi autory a vydavateli, ale dnes - díky internetu – platí tyto zákony pro všechny, kteří se pohybují na síti. Restrikce, které kdysi měly opodstatnění v komerčním profesionálním offline světě, jsou dnes uplatňovány vůči všem, což brání férovému užívání možností online světa k obecnému prospěchu za participace všech."