Zatímco naši politici se drží židlí skandál neskandál, naši přední generálové se poroučejí i po obviněních z věcí, které nezavinili a které bych označil za malicherné, ne-li jako záminku. Kde se vzal takový rozdíl mezi politickou a vojenskou kulturou u nás?

Údajně dobrovolné rezignace a odchody generálů Halašky, Sedláka a Prokše vyvolávají dosti vážné otázky, protože jde o vysoké velitele, které spojuje jejich zásadní význam pro spolupráci naší armády a obrany v atlantickém prostředí a ve společných operací v NATO. Současný odchod nejvyššího českého důstojníka ve velitelství NATO, dále velitele našich vojsk v mezinárodních operacích, a v neposlední řadě zástupce náčelníka generálního štábu, by v normálních poměrech vyvolal parlamentní i vládní zemětřesení, protože jde nepochybně o nejschopnější muže, které naše armáda v současnosti má a kteří si své generálské hvězdy nevyseděli ani v kancelářích ani leštěním klik politiků, ale vesměs vybudovali skrze velení jednotkám v obtížných misích.

Měl jsem možnost některé z nich vidět při práci v mezinárodních vojenských operacích a dovolím si tvrdit, že jde o vojáky, kteří si dokázali zjednat respekt u našich západních spojenců a uvnitř jejich operačních velitelství.

Naše nedávno profesionalizovaná armáda ovšem dnes je uzavřená, neprůhledná a do sebe zahleděná instituce, připomínající spíše sektu, z které jen občas pronikají napovrch trapné aférky a malicherné spory. Abychom se však na podkladě takové stupidnosti jako byly hloupé nacistické symboly na helmách několika vojáků zbavovali nejlepších velitelů považuji z hlediska zájmů země i daňových poplatníků za nepřijatelné. Jednak proto, že symbolickou praxi „svalů místo mozku“ pod helmami mělo vojenské zpravodajství identifikovat a řešit ihned a na místě, za druhé proto, že bychom se spíše měli bavit o tom, jak se nám stalo, že naši bojovníci ve skutečně těžkých podmínkách Afganistánu trpí takovým hodnotovým vakuem, že jej vyplňují symboly divizí SS. Ale odvolávat za to nejvyššího velícího generála a vztahovat tuto hloupost ještě na další mi připadá hodné předlistopadových zelených mozků a politruků.

Znalci vnitřních poměrů ve velícím sboru naší armády ovšem mluví o odvolání tří předních generálů jako o výsledku nevybíravého a zuřivého boje o post náčelníka generálního štábu, který se uvolní v příštím roce. Nemohu než konstatovat, odborník žasne, laik se diví. Musí výběr příštího kandidáta na nejvyšší vojenskou židli znamenat vybití půlky velícího sboru, a to té lepší půlky? To jsme snad někde v Cařihradě, kde si vyvolený paša musí své konkurenty narazit na kůl, aby zbyl jediný? To si ti pánové neuvědomují, že jsou placeni z našich daní a mají se chovat šetrně jak k penězům, tak zejména k lidskému potenciálu, protože ho máme, po letech sovětské nadvlády, velice málo a už nás stál docela hodně peněz?

Je pravda, že patřit dnes v resortu obrany ke špičce se nevyplácí. Po zbytečném rozehnání jedné z nejlepších speciálních jednotek, jejíž výcvik, výzbroj i činnost nás stála stovky milionů korun, jsou dnes na řadě generálové, kteří mají srovnatelné a mezinárodní kvality a nejspíše také proto někomu překážejí. Je ovšem na čase pánům z ministerstva i ze štábu důrazně připomenout, že nežijeme ani v osmanské říši, ani v kremelské gubernii, ale ve státě, který má demokratickou a civilní kontrolu armády i ministerstva obrany.

Proto se domnívám, že by si nejdříve měl s odstupujícími generály z očí do očí promluvit ministerský předseda a podle toho také do vývoje vstoupit. Bude to totiž právě on, kdo ponese odpovědnost za výběr a bude navrhovat prezidentovi nového nejvyššího vojáka a neměl by připustit, aby mu zbyl jen jediný bez možnosti výběru. Měl by se rovněž probudit parlament, a to spíše kompetentní výbor Senátu, a podívat se na poměry v nejvyšších vojenských kruzích například pomocí veřejného slyšení. V současnosti asi musíme rezignovat na činnost sněmovního výboru pro obranu, protože ten se bohužel stal součástí nedávné „medailovačky klotovaných rukávů“ z rukou ministra obrany, která se nyní začíná jevit v novém světle. Ano, žijeme v zemi, kde bojové medaile dáváme úředníkům a politikům a vyhazujeme generály s bojovou zkušeností a zásluhami a mezinárodním uznáním.

Co mne na celé věci zneklidňuje nejvíce je, že všechny naše zpravodajské služby opakovaně upozorňují, jak se náš region a my v jeho rámci, opět dostává pod zájmový tlak z východu, a to od hospodářských zájmů, přes zpravodajské a vojenské až po energetické tlaky. Ostatně v souvislosti s naší zvažovanou účastí v systému protiraketové obrany jsme zažili ingerence a zastrašování z úst ruských generálů zcela nepokrytě. Jak to, že právě v takové situaci odcházejí vysocí velitelé, kteří mají s vojenskou alianční spoluprací nejvíce zkušeností.

Je to ale možná jen shoda okolností, že …. ale co když ne? Kdepak jsou čeští novináři? Proč je okolo celé věci takové ticho?

Pro Čro 6 a blog Aktuálně