Kdo viděl záběry pondělních pouličních bojů v okolí litvínovských romských ghett zaznamenal, že něco podobného tady bylo k vidění poprvé. Obávám se ale, že nikoli naposled.

Masivnost a délka celého střetu, zbraně na obou stranách a zejména pak početná a artikulovaná veřejné podpora místních občanů extrémistům ukazují na konfliktní potenciál a možný formát, který mohou interetnické střety u nás nabýt. A pochopitelně, musíme očekávat i jejich značnou domácí i mezinárodní publicitu.

Leckdo by mohl říci, že jde o extrémistickou infekci, která prochází celým regionem, zejména v maďarsko-slovenských vztazích. V našem případě jde však o poněkud odlišný vývoj, protože kořenem vzrůstu síly a podpory extremismu je dlouhodobé neřešení a praktické ignorování problému sociálně vyloučených romských lokalit, kde žije několik generací nezaměstnaných a v mnohém ohledu nezaměstnatelných Romů zcela na dně české společnosti. V závislosti na sociálních dávkách, bez kvalifikace a zájmu o účast na pracovním trhu, ze zdrojů z šedé či nezákonné ekonomiky, v devastovaných a civilizačně zcela substandardních podmínkách. Nejméně polovina dětí neprojde všemi třídami základní školy a podle nedávné studie Světové banky lze odhadnout podíl pologramotných dětí až kamsi k hranici 40%. Podle našich poznatků máme takových lokalit více než tři sta, žije v nich 65-80 tisíc lidí a nejvíce jsou koncentrovány na okrajích severočeských a severomoravských měst, kde lze hovořit o skutečně početných ghettech.

Kumulující se problémy v soužití signalizuje řada nových bezpečnostních varování, od drobné kriminality, přes akceleraci prostituce, drog a s tím spjatého organizovaného zločinu, lichvy, vydírání i obchodování s lidmi. Jde o jedno z rychle akcelerujících bezpečnostních rizik, které se neřešením integrace zesiluje a expanduje mimo lokality do každodenního života inkriminovaných měst. Nyní se přidala i hrozba extremistických organizací a zjevný růst jejich veřejné podpory minimálně v nejvíce exponovaných regionech a městech.

Je jen otázkou času, kdy se nad pouličními bijci objeví politická síla a radnice v těchto regionech začnou zaznamenávat příliv extrémistických politiků doprovázený početnou emigrací romských rodin mimo ČR. Potenciál pro takový vývoj u nás je, jak v podobě kumulace problémů v romských vyloučených lokalitách a v jejich zesílené ghettoizaci, tak ve výhledu zhoršení hospodářské situace a růstu nezaměstnanosti, který ve strukturálně postižených regionech nepochybně posílí řady i podporu extremistů.

Pondělní střety ale ukazují ještě na jeden závažný problém, a to na naši neschopnost integrační programy opravdu nastartovat, na ztrátu důvěry veřejnosti v reálnost závazků vlády nastartovat integrační programy a přivést k životu samostatnou agenturu, která by byla nejen zodpovědná za formulování integrační politiky, ale také za podporu její implementace, integračních programů a odbornou podporu těch municipalit, kde se k integraci samospráva rozhodne.

Po dvou letech mluvení, příprav a pilotního experimentování provázeného slibováním pomoci na všechny strany, uvázla celá záležitost v písku nedostatečného organizačního zajištění a v neproduktivních kompetenčních sporech mezi členy vlády. Praktické kroky a výsledky nemáme a důvěra v serióznost těchto plánů se mezi obyvateli v exponovaných městech prudce rozpadá. Jaká bude cena takového neúspěchu?

Nevím jak daleko jsme sto jít s policejním řešením a ochranou vyloučených romských lokalit. Pokud začne problém metastázovat, přesáhne síly policie. Zrání podmínek pro interetnické násilné konflikty, jakkoli lokální, zřejmě bude rychlejší než naše schopnost startovat integrační programy a zastavit politické sliby a prohlubující se deziluzi na obou stranách. V neposlední řadě je otázkou, jaký je potenciál veřejné a případné politické a volební podpory extrémistických politiků na místní či jiné úrovni.

Období, kdy jsme měli optimální podmínky začít něco dělat s problémem vyloučených romských lokalit bez velkých rizik sociálních a etnických konfliktů jsme nejspíše promrhali. Nyní jsme zřejmě v nové fázi, kdy budeme muset hledat a prosazovat řešení v podmínkách rostoucích etnických tenzí a klesající důvěry a veřejné podpory vládní politiky. Pokud s tím vážně, ale opravdu vážně a kompetentně nezačneme, nelze vyloučit, že v dohledné době nebudeme policejně bránit romská ghetta, ale demokracii v českých zemích.

Je třeba se k situaci postavit čelem, jak z hlediska prosazení praktické politiky, tak z hlediska politické odpovědnosti za malér, do kterého jsme se dostali.

Publikováno v Hospodářských novinách 19.11.2008