Náš svět prochází explozivní změnou. Města jsou v samém epicentru tohoto výbuchu. Už teď v nich žije 50 procent všech obyvatel světa. A v roce 2050 by podle Spojených národů mělo jít o bezmála tři čtvrtiny globální populace. Většinu z tohoto novodobého stěhování národů přitom zažije rozvíjející se svět. Města a jejich nároky se tak od základů změní.

S překotným růstem měst jsou spojeny mnohé hrozby. Například rapidní degradace životního prostředí. Té budou čelit oba typy megaměst zítřka. Jak ta, jejichž růst bude řízený, nebo přímo plánovaný; tak i ta, kde si o kontrole budou muset nechat jen zdát. Do které kategorie jednotlivé poleis spadnou, bude záviset na bohatství, schopnosti i fantazii politiků a byznysmenů. Jedno je ale jisté: hrozby spojené s růstem měst obou typů vytvářejí a budou vytvářet příležitosti.

S očekávaným nárůstem počtu aut se například budou muset vyrovnat jak staré, tak i nové, často na zelené louce stavěné, hypermoderní poleis. V případě druhé kategorie se dají čekat podobně inovativní řešení jako v katarském leteckém městě, kde mají místní dopravu obstarat nohy a dálkovou letiště, na které se ze samého centra člověk dostane na kole do deseti minut. V případě starých měst se pak očekávají uzavírky a lepší hromadná doprava.

Problémy s novými auty – jen v Číně jich v tomto desetiletí přibude několik stovek milionů – je přitom možné rozšířit na celou infrastrukturu. Rostoucí počet obyvatel vytvoří tlak, na nějž stará města prostě nejsou stavěná. Ta nová se pak na něj budou muset připravit. Například u vodovodního potrubí tak dnes vznikající poleis budou sázet na materiály, které nebude nutné opravovat, v horším případě na inteligentní systémy schopné včas rozeznat slabá, potenciálně praskající místa. Stará města pak budou muset najít způsob, jak látat jednoduše a levně.

Podobný výhled jasně napovídá, kde je možné najít budoucí poptávku. A jak potvrdila nedávná výstava věnovaná budoucnosti měst v Petrohradu, některé české firmy – někdy intuitivně a někdy programově – se do ní už trefují. K nim patří i firma Wombat nabízející opravu vodovodního potrubí bez toho, aby se vyjmulo ze země. To v praxi znamená významnou úsporu peněz, času a energie, jichž se městům budoucnosti nebude dostávat.

Zájem v Petrohradu jasně ukázal, že na podobné signály stará-nová města už slyší. Český Wombat tak dostál pověsti svého vzoru – australského maxikrtka, který vyniká nejen schopností rychle a přesně pracovat pod zemí, ale i tím, že je díky své vysoké inteligenci schopný jako jediné zvíře přežít požár buše. Překotný rozvoj měst je přitom z pohledu firem možné přirovnat právě k takovému požáru – přežijí jen ti, kteří nabídnou výjimečná řešení zítřejších problémů.