koncem devadesátých let bral pan Čunek se svou rodinou sociální podporu a příspěvky na bydlení.
Přesto dokázal tak dobře hospodařit, že se svou šestičlennou rodinou ušetřil celkem tři a půl milionu korun.

Jeden a půl milonu prý ušetřil ze svého platu a z platu své manželky.
Část peněz prý zdědil po rodičích.
Další částku si prý půjčil od bratrance. Ten prý zdědil peníze po svém otci.
Pan Čunek si prý uložil peníze do bank v jiných městech.
Kdosi tvrdil, že kdyby je uložil nablízku, mohl by prý podlehnout pokušení peníze vybrat.
Jeden a půl milionu uložil pan Čunek na jméno své tchyně.
Prý proto, že jeho švagr potřeboval nějaké ručení a tak peníze uložil na jméno jeho matky.
Ty peníze prý uložil na svůj ztracený občanský průkaz.
Prý je možné, že průkaz ztratil a zase našel.
Prý je také možné, že ztrátu dokladu nehlásil.

Celý případ uzavřel před časem státní nadvládní.
Prý proto, že nenašel důvody proč v něm pokračovat.

Nyní byl případ znovu otevřen.
Pan Čunek prý odmítl před soudem vypovídat. Ne proto, že toho napovídal už dost.
Ale proto, že prý jako senátor nemá mluvit o věcech, o nichž se dozví v souvislosti s výkonem mandátu.
Soudce prý jeho argument neuznal. Prý označil vyjádření pana Čunka za účelové. A prý mu dal pokutu.
Pak si prý ale uvědomil, že pokutu senátorovi uložit nemůže.
Proto prý požádal předsedu Senátu, aby panu Čunkovi uložil kázeňský postih.
Podle vyjádření právníků se prý však ukázalo, že soudce pokutu vyměřit mohl.
Prý asi neznal dobře ústavu.

V celku je tedy případ přehledný a zcela jasný.

Pan Čunek je ve vládě.
Ne prý, ale jistě.
Prý by jako křesťan patrně rád ulevil svému svědomí.
Je však bohužel tak zaneprázdněn, že na několikadenní zpověď se mu prý nedostává čas.