Je tomu právě týden, co jsem měl velmi milou příležitost přijet do Litoměřic na Hasičské slavnosti, IV. celorepublikový sraz hasičstva. Zdejší Hasičské slavnosti se staly již tradicí, jsou vždy jednou z nejvýznamnějších událostí hasičského hnutí a zároveň největší prezentací hasičské historické techniky v České republice.

Do Litoměřic se sjeli zástupci téměř dvou set hasičských sborů ze všech koutů republiky a Litoměřice se tak na dva dny staly z hlediska požární ochrany asi nejlépe chráněným městem na světě. Profesionální i dobrovolní hasiči připravili slavnostní nástup a pochod městem, litoměřické výstaviště doslova zaplavily hlavně červeně natřené stroje. Defilé hasičských sborů v tradičních uniformách, přehlídka starší i novější techniky a hasičské prapory tvořily velmi působivou podívanou.

Procházel jsem mezi hasičskými auty, naleštěnými opravdu do toho úplně posledního šroubku a viděl jsem obětavost a pečlivost dobrovolných i profesionálních hasičů, se kterou se věnují nejen svým strojům, ale i svému poslání.

Vážím si hlavně tří hodnot, kterou pro mě hasiči reprezentují. Jsou to jejich tradice, hrdost a ochota pomoci. Tak jako strom potřebuje ke svému růstu pevné kořeny, pevnost hasičských tradic se dá směle označit za součást kořenů naší společnosti. Hrdost, se kterou nosí svou uniformu, by jim mohl závidět leckterý policista.

Hasiči pomáhají svým bližním v nouzi a za to by jim měl patřit náš obdiv a úcta - nejen ve chvíli, kdy u nás doma hoří.