Velmi tvrdě pracujeme na tom, aby 1. ledna 2008 padla poslední překážka mezi námi a Evropou a vstoupili jsme do Schengenského prostoru. Hranice mezi námi a většinou ostatních zemí Evropské unie se stanou pouhými čarami na mapě a při cestě na dovolenou je poznáme jen podle prázdných celnic a cedulí u silnice.

Aby se tento sen už za několik měsíců stal skutečností, musíme změnit mnoho zákonů a splnit přísné požadavky na připravenost ke vstupu do zóny volného pohybu osob. Ohrožení bezpečnosti hranic v jednom státu Schengenu znamená totiž ohrožení bezpečnosti všech.

Kromě vytvoření jednotné databáze hledaných, pohřešovaných a nežádoucích osob je to sladění azylové politiky. Musíme najít rovnováhu mezi bezpečností a svobodou. Z tranzitní země se pro uprchlíky stáváme zemí cílovou, a tomu musíme naši azylovou politiku přizpůsobit.

Připravovaná azylová kriteria nám pomohou odlišit migranty, kteří utíkají ze svého domova z politických nebo národnostních důvodů, potřebují pomoci a chtějí se zapojit do naší společnosti, od ekonomických azylantů, kteří by chtěli zneužívat náš sociální systém.

Chceme zabránit zneužívání tohoto statutu a zároveň otevřít dveře pro cizince, kteří budou přínosem pro naši společnost a naopak. Češi, stejně jako všichni občané Evropské unie, nesmějí doplácet na nelegální migraci anebo na osoby, které pobývají v zemích EU v rozporu s jinými platnými zákony.

Podle statistik odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra v posledních měsících například prudce vzrostl počet fingovaných sňatků a falešných prohlášení otcovství cizinci. Nynější zákon umožňuje získat trvalý pobyt v Česku krátce po svatbě nebo soudně uznaném otcovství. V navrhované novele je proto ustanovení, že by se tato forma pobytu v Česku udělovala až po dvou letech.

Není to projevem nějaké přebujelé byrokracie, “Velkého bratra” nebo české nedůvěřivosti vůči cizincům, protože směrnice EU umožňují lhůtu až pětiletou. “Staré” unijní země určitě vědí, proč je tomu tak.

Máme zodpovědnost vůči těm, kteří naši pomoc a ochranu skutečně potřebují. Máme zodpovědnost vůči našim občanům, jejichž bezpečnost musíme zaručit. Zneužívání azylu a sociálního systému škodí jak našim občanům, tak i těm cizincům, kterým je třeba pomoci. A to musíme změnit.