Uplynulý týden přinesl mnoho řečí o fotbale, ale také několik jasných činů. Jiří Paroubek hodlá pokračovat v parlamentu v řečech, já chci dále konat. Jeden deník mimo jiné napsal, že „...Langer válčí s fotbalem“. To je slušně řečeno hloupost. O mně se ví, že mám ke sportu, a k fotbalu zvlášť velmi pozitivní vztah, svůj život si bez nich nedokážu vůbec představit. Očištění fotbalu je pro mě srdeční záležitost a nechápu, jak mi někdo může něco takového, jako je nepřátelský vztah k fotbalu, podsouvat.

Chci dosáhnout dvou věcí: aby měl pořadatel v této zemi zodpovědnost za bezpečí těch, kteří si zaplatili vstup na soukromou akci. A abychom se přestali tvářit, že chuligáni jsou nezbytnou součástí sportu. Fotbaloví výtržníci nejsou žádní fanoušci. Nejde tedy o to, jak je nejlépe na stadionu „porazit“, ale jak udělat z prvoligových tribun bezpečné místo zábavy.

Není pravda, že kluby nemají možnost s výtržníky zatočit. Ti, kdo se chtěli připravit, to udělali. Za to jim nabízím vůli změnit fotbalové prostředí. Atmosféra na fotbalových stadionech, zatím nikdy v Česku neřešená, se nezmění po jednom nebo dvou ligových kolech. Chuligáni si musí uvědomit, že to nebudou oni, kdo budou určovat pravidla. Myslím, že jim to minulý týden došlo. Tvrdé, a hlavně rychlé tresty jsou důkazem, že máme dost možností, jak prosadit právo a pořádek. Nyní hrajeme o to, komu patří fotbal. Nemůžeme jen trestat, musíme s rváči vyhrát i psychologický zápas. Neřešením tohoto problému tu vznikla „elita“, která se rituálně každý víkend za pozornosti médií a policie vyráží poprat. Hráči, majitelé i šéfové klubů musí dát jasně najevo, koho na stadionu chtějí, a kdo je pro ně nežádoucí. A to represivní složky státu dokázat nemohou.

Očekával bych od Jiřího Paroubka, který se na fotbale nechává rád vidět, že podpoří zájem všech slušných fanoušků: Tvrdě postupovat vůči těm, kteří nedodržují návštěvní řády jednotlivých stadionů. Ale nepřející politik v Paroubkovi zvítězil nad fotbalovým fanouškem. Já si dovedu představit český fotbal bez výtržníků a kluby bez dozoru policie. Kluby jsou určitě schopné zbavit se těch, kteří jim kazí dobrou pověst i byznys. Nevěřím, že po odchodu výtržníků budou stadiony prázdné. Přijdou ti, kteří se tam dosud bojí nebo kteří se takovéhoto způsobu sportu odmítají účastnit. Mám dvě možnosti. Buď ustoupíme chuligánům, předáme jim tribuny fotbalových stadionů a za peníze daňových poplatníků opět uděláme z policie pořadatelskou službu. Nebo každý, kdo má fotbal rád, odvede svůj díl práce: policie, státní zastupitelství, soudy, kluby, a pak musíme uspět. Jiřímu Paroubkovi při nedostatku vlastních myšlenek zbývají řeči a víra, že výtržníci jsou silnější než slušní lidé. Já - na rozdíl od něho - mám cíl, prostředky i vůli prostředí na fotbalových stadionech změnit.

Poznámka na závěr: Poslanecká sněmovna v úterý 3. března nakonec o Paroubkově iniciativě ohledně možného návratu policie na stadiony vůbec nejednala - poslanci o jeden hlas program této mimořádné schůze neschválili.