Mohou za to zákony, nebo snad my?
Když „matka“ po porodu vrazila Wendyho Čtvrtka do popelnice jako nepotřebný odpad, jistě nečekala, že ho někdo v kontejneru najde, že přežije. A také že by někdo – a tím méně ona sama - počítal s tím, že se v ní pohne svědomí a po svém dítěti zatouží. Zákon však praví, že je třeba vyčkat dva měsíce, zda k tomu nedojde.
Co by se stalo, kdyby se tak stalo? – Matku by zavřeli a dítě by zůstalo tam kde je – v kojeneckém ústavu. Je to špatný zákon, anebo lidé, kteří jej takto vysvětlují? Nemělo by se raději hledat řešení případ od případu? Děti z babyboxu mohou dostat adoptivní rodiče téměř okamžitě, dítě z popelnice musí čekat dva měsíce?