Tak nám zavřeli soudružku Polednovou. Za justiční vraždu Milady Horákové v monstrprocesu teď bude trpět ve vytápěném vězeňském pokoji, s bezbariérovým hygienickým zařízením, jídlo – z toho nejméně jednou denně teplé - jí třikrát denně donesou až ke dveřím a pokud se jí neudělá volno, vězeňský lékař pohotově přikvačí na pomoc.
V tomto státě jsou tisíce žen ve věku soudružky Polednové, které však nikoho nezamordovaly, život prožily v tichosti tak, jak jim to různé režimy dovolily. Statistiky praví, že ženy se u nás dožívají vyššího věku než muži a tak jsou většinou osamělé, odkázané na všímavost svých potomků nebo bližních. Je jich tolik, že zatímco žádost seniorů-mužů o ubytování v domově důchodců bývá vyřízena v poměrně krátké době, ženy-seniorky si počkají i několik let, pokud se toho vůbec dožijí. (Ostatně, ani když se tam dostane, nemá vyhráno – viz nedávný případ, kdy slepou nechodící ženu v jednom DD pokousaly myši). Ty, co nemají dostatečně vysoký důchod, nemají na domov důchodců nárok a často jim nezbývá ani na nájem bytu – množí se počty starých žen (i mužů), často s Alzheimerem, které se ocitly na ulici.
Ale zůstaňme u těch, které nejsou bez domova. Osmdesátiletý člověk – byť žena - často nemá sílu na údržbu bytu, stává se, že ani nemá sílu vyjít z bytu a koupit si něco k jídlu, natož uvařit.
A pokud onemocní? Praktická lékařka řekne: „Paní, že vás bolí záda, klouby, že padáte na ulici, že máte několik týdnů teplotu? Ale paní, je vám pětaosmdesát, to víte to je stáří!“ A paní se belhá domů, odepsaná, nepotřebná, nikomu nestojí ani za obyčejný aspirin. Co naplat, že ji se zlomenými žebry odvezla rychlá – dokonce s houkačkou – do nemocnice. Posadili ji do kolečkového křesla do čekárny a pak se tam svíjela bolestí čtyři hodiny, než si jí někdo všiml.
A mezitím společnost řeší třicetikoruny, zda je platit či li nic, a kde, a kdo a do kolika let a pořád dokola… Staré paní nevadí, že platí třicetikorunu, vadí jí, jak s ní naše zdravotnictví zachází. Jakoby nebyla člověk, kterého něco bolí, jakoby ani nebyla živá. A zatím jiná stará (paní) soudružka nemusí nic takového řešit. Je spokojená – v pokoji má teplo, jídlo, doktora, úklid a klid. Co si může v tom věku přát víc? Lidé jejího věku jsou potrestaní za to, že nikoho nezamordovali, nikomu nic neznárodnili, jen si dovolili dožít se věku…