Životem je možné plout dvěma způsoby - stanovovat si cíle, prostředky a dosahovat jich. Nebo se plně odevzdat proudu života a nechat to na něm, kam mne zanese.



Ve chvíli, kdy jsem dopadla na záda ze zvýšeného patra, jsem věděla, že od tohoto okamžiku bude vše jinak. Za jednu ruku mne držela kamarádka a volala záchranku, za druhou mne držela SMRT. V té chvíli se rozhodovalo, zda budu žít či ne, a pokud ano, v jaké kvalitě.

Ocitla jsem se v proudu událostí, které tvoří výjimečnou příležitost a prostor pro každo-vteřinovou praxi pozorovatelky. Procházím procesem s klidem a úžasem. Vše, co se děje, koho potkávám, v jakých situacích se ocitám, se skládá samo. Zůstávám v roli přijímače signálů a znamení, a ty následuji. Při každém pohybu, nádechu, pohledu si uvědomuji oblasti těla, o kterých jsem před-tím neměla tušení. Užívám si každého vjemu a cítím jednotlivé buňky, kosti a procesy. Tolik se toho o sobě dozvídám. Tolik toho objevuji.

Jako prvorozená, jedináček, z rodů, kde ženy zůstaly posledních 30 let života bez mužů, objevuji možnosti požádání o pomoc. Současná situace je zvládnutelná pouze s pomáhajícími bytostmi. Tělo má dočasná omezení, a to je třeba respektovat. Nové je pomoc přijmout s láskou a vděčností, bez pocitu dluhu a závazku.

Jsem uchvácena množstvím lidí, kteří mi pomoc nabídli, a se kterými proces spoluvytváříme. To, co se stalo, je pro mne dar. Cítím vděčnost za to, že forma skrze kterou nyní vše přichází, je z teoretických možností, jak mohl pád z výšky dopadnout, laskavé popostrčení.

Noční čas beze spánku přináší prostor nechat se unášet proudem inspirace, praktických nápadů, vhledů, uvědomění, rozpomínání se na kvality, které byly zavřeny v nepřístupných komnatách. Na stropě ložnice se objevují mandalové obrazce vystupující do prostoru a skrze ně proudí jasné pokyny. Objevují se tváře lidí, se kterými se mám propojit, přichází texty, které mám rozeslat mezi známé a sousedy, vracejí se lidé z minulosti, se kterými nastal čas se znovu potkávat, přicházejí poruchy technologií a zařízení, která si žádají obnovu.

Ve chvíli, kdy tělo dá impulz: "Tak a teď už si potřebuji odpočinout ve spánku", pouštím Alchymistu a usínám během několika minut, okouzlena čarodějnou magií hlasu Marka Ebena.

Poznámka:
Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.