Stejná nemocnice, jiné oddělení - časový odstup 15 měsíců. Dva odlišné přístupy.
INTERNA = pokus o zabití, nepravdivě vykazované úkony a informace během hospitalizace, lhostejný, hrubý a nedůstojný přístup k pacientům, zanedbání péče v nemocnici i po propuštění, snaha o rychlý přesun na LDN.
CHIRURGIE = hnízdo andělů - lidský a laskavý přístup, ochota podávat informace, lidskost, přátelská a rovnocenná komunikace mezi personálem.





Vloni byla moje mamka na dvanáct dnů na Interně v Krčské nemocnici. Způsob, jakým tam s pacienty zacházeli, mi přišel jako pokus o zabití. Během návštěv jsem často žádala o pomoc, informace či změnu přístupu. Reakce personálu u mne vyvolávaly strach, bezmoc a pocit studu. Mamka byla vyhladovělá, rozbolavělá, neumytá, bez reahabilitace. Propustili ji ve stavu, který vyžadoval celodenní péči. Byla tak zesláblá, že se nedokázala sama přesunout ani z postele na vozík.

Díky konzultacím s organizací Cesty domů, tříměsíční Home Care péči hrazené pojišťovnou, dosud trvající pečovatelské službě a mé přítomnosti se mamka během tří měsíců postavila o berlích na nohy a do jejích očí se vrátil třpyt.
Intenzita procesů při zajištění péče a vyřizování příspěvků od Úřadu práce, byla časově i energeticky náročná a přes systémové překážky nakonec úspěšná.

Atmosféra na odělení mezi zaměstnanci a přístup k pacientům byl tak odstrašující, že jsem si kladla otázku, zda bych se dokázala zastat sama sebe, kdybych na tomto oddělení ležela já. Život se postaral o to, abych si to vyzkoušela.

Naštěstí mne se zraněnými obratli odvezli na Vinohrady. Pobyt na Oddělení traumatologické-ortopedie byl pro mne zájezd do NEBE. Zaměstnanci se oslovovali křestními jmény, byli laskaví. Za sedm dní nepadlo oslovení pane primáři, doktore, sestro, posluchači či sanitáři.
Pokud jsem o něco požádala, bylo mi vyhověno nebo vysvětleno, proč to teď ne-jde. Vypjaté okamžiky pracovníci řešili s klidem, profesionálně a s úctou. Vše, co se se mnou v nemocnici dělo, jsem automaticky srovnávala s tím, co jsem poznala v Krči. A tak jsem se učila zastat sama sebe, požádat o pomoc, zajistit pomoc pro druhé, (když jim nefungoval zvonek), poprosit o nakrmení, umytí, doprovod na záchod atd. Vždy mi bylo vyhověno, laskavě a mnohdy i s úsměvem.

Jedna budoucí sestřička, která byla v nemocnici na praxi, během služby několikrát obešla celé oddělení, zastavila se u každé postele a promluvila s pacienty pár slov. Když přišla ke mně, zeptala se, zda mne může pohladit na ruce. Zašeptala, že mají zakázané dotýkat se pacientů, ale že cítí, že to lidem dělá dobře. A pak mi utírala rukou uvězněnou v gumové rukavici, slzy z tváře, které mé otevřené srdce vypustilo ven. Cítila jsem hlubokou lásku a vděčnost. Když se ve středu loučila, řekla: "Příští úterý se na vás těším a pokud budete už doma, tak se budu radovat, že už jste v bezpečí domova."

Karta z Osho Zen Tarotu "Srovnávání", je pro mne po 30 leté praxi učitelky (jejíž prací/povinností/náplní v našem školském systému, bylo srovnávání dětí mezi sebou) inspirující a transformující. V komentáři ke kartě "Srovnávání" se píše: "Cesta k nalezení sebe sama nespočívá v tom, že se srovnávám s druhými, ale v naplňování mého potenciálu tím nejlepším možným způsobem."

A tak jediné srovnávání, které nyní činím, je rovnání páteře při chůzi a všímání si změn, které se se mnou dějí oproti období před úrazem. Cítím obrovskou úlevu, že se nyní s nikým neporovnávám a nemám potřebu zjišťovat, co mne dle statistik tohoto druhu zranění čeká. Cítím se vědomě zdráva. Vím, že vše se děje, jak má a těším se na každou vteřinu života, která mi bude dovolena.

Poznámka:
Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.