ZLOM - část 7 - CO_VIDÍ PŘÍTOMNOST - Co_vidí příběh
Kombinace úrazu páteře, karantény a následně pozitivity, mne vystavilo situaci, kdy jsem se dva dny před Štědrým dnem, během jedné hodiny, ocitla zcela bez pomoci pečovatelských a zdravotních služeb. Ze zástupu blízkých a přátel, kteří nabídli pomoc, zbylo pár jedinců ochotných pomoci bez ohledu na svátky či případnou nákazu.

Dopoledne mi přišla sms, že mamce vyšly PSR testy pozitivní. Operace dopadla skvěle, mamka je čilá (přála si, abych jí nechala do nemocnice doručit brýle, lepidlo na zuby, hřeben a čokoládu), je bez příznaků a na Štědrý den prý bude zkoušet poprvé chodit.
Obeslala jsem všechny, kdo u mne po návratu z nemocnice byli osobně a na žádost některých z nich se rozhodla pro otestování. S ohledem na Vánoční čas, propojování rodin a přátel chápu, že ti, co zde byli, by si přáli vědět, zda jsem, či nejsem pozitivní.
Protože jsem ze všeho toho zajišťování a organizování vyčerpaná, požádala jsem dvě blízké ženy o pomoc se zjištěním možnosti nechat se otestovat doma. Telefonáty s hygienou, pojišťovnou, praktickým lékařem, šéfkou Home Care péče, nemocnicí, kde mne operovali, nemocnicí, kde leží mamka, Bulovkou, kde se na to prý specializují, soukromou laboratoří a odběrovým místem zabraly 5,5 hodiny. Odkazy na neexistující čísla, přímé linky, kde je po prvním zazvonění hovor odmítnut nebo po pátém zazvonění změní tón v obsazený, přinesly frustraci a bezmoc. Výsledek? Ani vypsaná žádanka na odběr ani místo, kde bych si ho mohla objednat.
Po předání informace o výsledku testu zdravotní sestře, se v obýváku zastavila a oznámila mi, že má pokyn se v takovém případě okamžitě vzdálit. Přerušení péče platí do doby, než budu mít negativní test. Šéfka společnosti mi vysvětlila, proč mi rychlotest nemůže udělat osobně, odmítla mi otestování zprostředkovat a ani mi nedala na někoho kontakt. Potvrdila mi, že dokud nebudu mít test negativní, pozastavuje poskytování služeb. Argument, že potřebuje ochránit své zaměstnance a další pacienty, chápu. Je pro mne ale nepochopitelné, že jsem zůstala během chvíle zcela bez zajištění odborné pomoci, na kterou mám ze zákona nárok.
Lidé, kteří se ke mně chystali, se rozdělili na ty, kteří mají potřebu se chránit, tedy nepřijdou, na ty, se kterými vymýšlíme varianty, jak si vzájemně vyjít vstříc a na ty, kteří to neřeší. Rozumím tomu. Nevím, jak bych se cítila já, kdybych byla na druhé straně příběhu.
A tak se znovu odevzdávám proudu života a uvidím, co pro mne bude zítra připraveno. Dnes jsem v teple, zajištěná, nakrmená, umytá a šťastná, že jsem doma. Tikot hodin po babičce souzní s rytmem mého srdce a já se těším, až ulehnu pod peřinu s měsíční září na tváři.
Poznámka:
Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.

Dopoledne mi přišla sms, že mamce vyšly PSR testy pozitivní. Operace dopadla skvěle, mamka je čilá (přála si, abych jí nechala do nemocnice doručit brýle, lepidlo na zuby, hřeben a čokoládu), je bez příznaků a na Štědrý den prý bude zkoušet poprvé chodit.
Obeslala jsem všechny, kdo u mne po návratu z nemocnice byli osobně a na žádost některých z nich se rozhodla pro otestování. S ohledem na Vánoční čas, propojování rodin a přátel chápu, že ti, co zde byli, by si přáli vědět, zda jsem, či nejsem pozitivní.
Protože jsem ze všeho toho zajišťování a organizování vyčerpaná, požádala jsem dvě blízké ženy o pomoc se zjištěním možnosti nechat se otestovat doma. Telefonáty s hygienou, pojišťovnou, praktickým lékařem, šéfkou Home Care péče, nemocnicí, kde mne operovali, nemocnicí, kde leží mamka, Bulovkou, kde se na to prý specializují, soukromou laboratoří a odběrovým místem zabraly 5,5 hodiny. Odkazy na neexistující čísla, přímé linky, kde je po prvním zazvonění hovor odmítnut nebo po pátém zazvonění změní tón v obsazený, přinesly frustraci a bezmoc. Výsledek? Ani vypsaná žádanka na odběr ani místo, kde bych si ho mohla objednat.
Po předání informace o výsledku testu zdravotní sestře, se v obýváku zastavila a oznámila mi, že má pokyn se v takovém případě okamžitě vzdálit. Přerušení péče platí do doby, než budu mít negativní test. Šéfka společnosti mi vysvětlila, proč mi rychlotest nemůže udělat osobně, odmítla mi otestování zprostředkovat a ani mi nedala na někoho kontakt. Potvrdila mi, že dokud nebudu mít test negativní, pozastavuje poskytování služeb. Argument, že potřebuje ochránit své zaměstnance a další pacienty, chápu. Je pro mne ale nepochopitelné, že jsem zůstala během chvíle zcela bez zajištění odborné pomoci, na kterou mám ze zákona nárok.
Lidé, kteří se ke mně chystali, se rozdělili na ty, kteří mají potřebu se chránit, tedy nepřijdou, na ty, se kterými vymýšlíme varianty, jak si vzájemně vyjít vstříc a na ty, kteří to neřeší. Rozumím tomu. Nevím, jak bych se cítila já, kdybych byla na druhé straně příběhu.
A tak se znovu odevzdávám proudu života a uvidím, co pro mne bude zítra připraveno. Dnes jsem v teple, zajištěná, nakrmená, umytá a šťastná, že jsem doma. Tikot hodin po babičce souzní s rytmem mého srdce a já se těším, až ulehnu pod peřinu s měsíční září na tváři.
Poznámka:
Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.