Vědomě vážím každý pohyb. Tělo mne vede. Skrze jeho impulsy je jasné, zda tempo a způsob, kterým se pohybuje, je, či není bezpečný. Každou minutu je to jiné. NIC NENÍ JISTÉ. Co před chvílí šlo, nyní nelze a naopak.


Ranní start se naplňuje novými rituály. Dokud je síla a energie, je výhodné si vše připravit. Zapomenout na bylinky zalité vodou vede k hořkému výsledku a přinese činnosti navíc. Běžný zvyk průběžně po sobě uklízet, nelze naplnit. Pokud se nohy podlamují, hrnek nelze přenést, a to ani v tašce na břiše. Ve zlomené oblasti to táhne, vede k hrbení a sehnuté hlavě. Vzpřímená, královská chůze se zpevněnými zády je rázem ta tam. Břemeno je třeba odložit.

Základ dne je silný vývar. Ten Štedrovečerní od sousedky, který mi včera předala oknem do ložnice, je silný. Energie, která do mne proudí skrze sání brčkem, vyživuje každou buňku v těle. Cítím jeho vůni a blaženost nesmírných rozměrů. Děkuji ti, kapře, že skrze tvoji smrt mohu čerpat sílu do života.

Sedmidenní půst v nemocnici navozený odmítnutím stravy v kvalitě zbraní hromadného ničení, nastartoval dosud trvající očistu. Ráno se probudím, před očima mi jede banner s obrazem jídla, které si tělo žádá a obličeje těch, se kterými se mám propojit. Nehodnotím to, následuji.

A tak jsem včera měla, kromě vývaru, jeden s láskou vařený brambor ve slupce se špetkou soli. Byl to slastný zážitek. Blízká bytost, která ho přivezla a zdržela se v mém karanténou označeném prostoru, mi nejen pomohla, ale i pobyla ve sdílení a tichu. Bylo to krásné. Ty víš, kdo:). Jako bonus jsem se dozvěděla, že způsob, kterým uděluji pokyny a poté hlídám okamžik, kdy předat zodpovědnost tomu, kdo je vykonává, se jmenuje "situační managment". A já to mám k dispozici jako přirozený dar!

A protože zázraky se nyní dějí denně a ve vyšším počtu, odpoledne přišla sms od další blízké bytosti, tentokrát ze společenství, které se pro mne stalo novou učitelskou rodinou. "Jsme s manželem na procházce, vyprávím mu tvůj příběh, a on se ptá, zda máš už vyřešenou tu stávkující televizi." Za chvíli jsou tady. Jeho hbité ruce se proplétají klubkem kabelů, je učiněn poslední pokus o vzkříšení tvrdým restartem. Po chvíli se v televizi přenesené z bytu od mamky objevuje vánoční pohádka.

Jeho žena zatím převlékla postel, naložila pračku, posbírala a umyla hrnky, vyndala nádobí z myčky, vše umístila na místo, které si pamatuje z minulé návštěvy před Štedrým dnem, setřela z podlahy skvrny od medu, zalila kytky, posbírala opadané listí, vytiskla dopis ohledně vrácení zboží, připravila prázdné krabice z e-shopů k odvozu do tříděného odpadu... Přitom já měla pocit, že seděla na židli, povídala si se mnou a asistovala manželovi při rošádě s tele-vizemi. Je jasné, že kámen s andělem, (ty, která jsi ho malovala, víš, že je to ten od tebe:), který si při minulé návštěvě vybrala, šel do požehnaných rukou laskavé, všestranně nadané ženy.

V průběhu dne přichází zpráva od andělské bytosti z hygieny, že vypsala žádanku a objednala odběr testu v domácím prostředí. Jediné, co se neví, kdy odběráři ve skafandrech přijedou.

Během dne mám záměr přepsat z hromady papírů důležité informace a funkční čísla do přehledné formy. Poprvé (tři týdny po návratu z nemocnice) přichází Luna, lehá si na desky s poznámkami a jednoznačně dává najevo, že to není třeba.


V podvečer si voláme se ženou, jejíž tvář se mi ráno objevila před očima. Znám její příběh o doprovázení manžela na druhý břeh a zajímají mne některé praktické situace. Plán, "co s ní probrat" se ukázal jako legrační a nesmylný. Oboustranné sdílení, tetelení se radostí, kterou jsme obě měly z toho, co se nyní děje a jak to prožíváme, je slovy nesdělitelná. Děkuji ti, ty, která mne znáš i ve chvílích, kdy jsem se ocitla bez kyslíkové masky na temném dnu, zabořená v bahnu, ve kterém jsem hledala ztracenou víru v to, že se ještě někdy vynořím na hladinu, ucítím sílu slunce a ochutnám možnosti života bez utrpení. Děkuji ti za to, že jsem před tebou vždy mohla být v pravdě, zranitelnosti, beznaději a byla v tom bezpodmínečně přijata. Bez udělování rad, komentářů, interpretací, hodnocení a přání. Kvalita tvého průvodcovství je velký dar pro každého, kdo se napojí na vlákna, které skrze tebe prochází.

Večer se snažím o další příspěvek na FB a slova drhnou. Nejde to. Vybaví se mi část rozhovoru s mamkou na téma, kdy půjde domů. Poté, co se dozvěděla, že dělám vše proto, aby to bylo co nejdříve, (předjednala jsem možnost kdykoliv podepsat revers, pečovatelské a zdravotně-rehabilitační, služby a přemýšlím, jak na její návrat byt připravit), poděkovala a řekla: "Nebudeme to drhnout." Na otázku, zda může doplnit, co tím přesně myslí, odpověděla: "Když to nepůjde hladce, tak to necháme být, dokud se to nestane samo. Jako včera s tou tvou návštěvou. Nebyla jsem vůbec překvapená, když ses tady objevila, věděla jsem, že přijdeš."

Napojení, vědění, intuice - moje současná svatá trojice.

Poznámka:
Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.