Návštěva mamky na Co-vidím oddělení mne oddělila od zbytku domluvených, pomoc nabízejících přátel. Chápu argumenty, potřebu jistoty a podporu k dalšímu rozhodování, zda navštívit či nenavštívit své blízké. Nabídky na pověšení jídla na kliku jsou milé, ale bez řešení. Jídlo si nevyzvednu, do kuchyně nepřenesu a na sporáku neohřeju. Před týdnem bych připsala - a bez krmení nesním. Z mého úhlu pohledu je zvláštní zůstat v takové situaci zcela bez zajištění základních životních potřeb s pocitem, že se lidé bojí se mnou potkat.



64 neúspěšných telefonických pokusů zajistit si žádanku a odběr v domácím prostředí připomíná pohádku O kouhoutkovi a slepičce. Díky telefonátu z trasovací služby a mému nápadu požádat o zprostředkování testu, mne život propojil s andělskou bytostí z hygieny, na kterou mám přímý kontakt. Díky ní je žádanka vypsaná a jednotka realizující odběr v domácím prostředí objednaná. Termín příjezdu je neznámý.

Pět dnů bez pečovatelské a zdravotně-rehabilitační služby vyplňuje každodenní logistika, sehnat někoho, kdo je ochoten pomoci i za těchto podmínek. Každý den se poskládá sám od sebe. Proud života vždy někoho přivede. Ráno mne pohladila nabídka od jedné učitelky, která bydlí kousek ode mne, a se kterou jsme si profesně i lidsky blízké.
"Manžel řekl, že když u tebe budu maximálně těch 15 minut a budu mít respirátor, že k tobě mohu zajít. Do konce roku nikam nejedeme, tak se mnou můžeš počítat každý den."

Do dokumentace v nemocnici doplňuji prosbu volat při změně zdravotního stavu mamky v jakékoliv denní či noční době, abych mohla přijet, případně ji odvézt domů. Před třemi lety jsem ji požádala o rozhovor na téma umírání, smrt a co poté. Rok se tomu vyhýbala a pak, jednoho dne (na Den matek:) řekla: "Dnes by to šlo." Díky tomu vím, že si přeje zemřít doma. Nevím, zda to, čím nyní prochází, je již přechod na druhý břeh či zda kniha jejího života má ještě další kapitolu. Jsem otevřená oběma možnostem a nemám potřebu do toho jakkoliv zasahovat.

Večerní hovor s další blízkou bytostí na téma poslední chvíle života, hranice mezi chtěním a následováním, odpoutání a přijímání přináší pocit blaženosti a napojení.

Usínám unavená, šťastná a na zítřek natěšená.

Poznámka: Jména a identifikační údaje událostí ponechávám v anonymitě. Mnohé z toho, co sdílím má dvě roviny - legislativní a lidskou. Mým záměrem je pravdivě a otevřeně inspirovat a podpořit bytosti, které prochází nebo budou procházet podobnou situací. V přítomném okamžiku je prostor pro zázraky všeho druhu. Naopak slova: "To není možné" blokují jejich uskutečnění.