Stane-li se něco náročného, máme dvě možnosti - litovat se a vstoupit do role oběti nebo tomu, co se děje, říci bez výhrad ANO a vstoupit do role pozorovatelky.



Měsíc po úrazu, o dva týdny dříve, než stanovil lékař, jsem se posadila. Poprvé do zahradního křesla koupajíce se ve slunečních paprscích a podruhé u piána. Znovuobjevená láska ke zpěvu se vynořila z nitra s takovou samozřejmostí, jako se vine kouř z vonné tyčinky.

Několikatýdenní intenzivní životní výzvy (úraz páteře, smrt maminky a co-vidí přítomnost) mne dovedly na kraj vyčerpání. Smutek zaparkovaný v nitru se uvolnil. Zpěv, který jej následoval, přinesl prožitek krásy, jemnosti a křehkosti. Miluji příběh, který nyní žiju, jakkoliv je složitý a náročný. V den smrti mi kamarádka poslala tip na česky zpívané mantry. Jedna z nich zasáhla mé srdce tak, že jsem ji zpívala mamince, když umírala.

Ačkoliv nyní žijeme v Půlnočním království, veřím, že se brzy otevřou hranice na území Krále Miroslava a my budeme nejen společně zpívat, ale i tančit a objímat se.