Za dvacet let podnikání jsem zapomněla, jak důležité je odpočívat, dát si pauzu, dovolenou, vypnout telefon a počítač a jen tak chvíli být s tlukotem srdce a vlnami nádechů a výdechů.



Únorový, tmavý a deštivý den byl stvořený k odpočinku. Po více než roce si ke mně přišel kocourek poprvé lehnout. Čumákem strkal do mobilu a poté se položil na klávesnici. Pochopila jsem, že mne přišel podpořit v tom, abych veškeré zařizování a komunikaci s vnějším světem, odložila.

Všimla jsem si, jak má Mysl činila pokusy mne z toho požitku a klidně plynoucího spočinutí vyrušit. Kdo má rád kočky, ví, jak léčivé je jejich předení, hebký a voňavý kožíšek a jak příjemné je teplo jejich těla na bolavém místě. Odložila jsem počítač a vypnula zvuk telefonu. Kocourek se uvelebil přímo na mém srdci.

Mysl nedala pokoj: "Měla bys zavolat na ten Úřad práce kvůli úmrtnímu listu, odpovědět na mail od pohřební služby, zalít kytky, ohřát si jídlo..."
Původní, po většinu života žitý program: "Odpočinek zdržuje od dělání", o sobě dal vědět. Tentokrát měl smůlu.

Vědomě jsem pozorovala každý pohyb ruky, můj i jeho dech, vnímala jemný kožíšek a tlukot jeho srdce. V tu chvíli jsem se odevzdala do náruče Vesmíru (kocourek se tak jmenuje:).