Přežijte z počátku trochu čísel, bez nichž to nejde. Potom už to bude stravitelnější… Máme tady první makroekonomický účet za koronavirovou krizi.

Česká ekonomika se v prvním čtvrtletí propadla nejvíc od roku 2009, meziročně o 2 %, mezičtvrtletně dokonce o 3,3 %. Rozpočtový schodek se v květnu dostal přes 157 miliard, což je v tomto období roku nejhorší výsledek novodobé české historie.

A prognózy hovoří o tom, že bude ještě hůř. Jedno odvětví to ale „odskákalo“ ještě mnohem víc – cestovní ruch. Podle údajů ČSÚ se v prvním čtvrtletí ubytovalo v hotelích, penzionech a kempech skoro o pětinu méně lidí než loni, tržby poklesly zhruba o čtvrtinu. A tím to bohužel asi nekončí.

Ubytovací zařízení se sice pomalu mají vrátit do provozu, bude ale trvat ještě hodně dlouho, než dojde ke skutečnému oživení. A dost možná některá krizi nepřižijí. Stejně jako některé cestovní kanceláře a agentury, prostě všichni, kteří se cestovním ruchem zabývají. A proč píšu zrovna o tomto sektoru?

Jedním z důvodů je, že právě cestovní ruch je jednou z oblastí, kterou se jako poslanec a předseda sněmovního Podvýboru pro cestovní ruch intenzivně zabývám. Tím druhým a mnohem důležitějším důvodem je skutečnost, že se jedná o významné odvětví naší ekonomiky. Jen zase pár čísel pro názornost. Do veřejných rozpočtů každým rokem přispívá více než 125 miliardami korun a zaměstnává kolem 240 tisíc lidí. A to vše je nyní v ohrožení.

Bohužel ze strany státu se ti všichni, kteří se cestovním ruchem zabývají, žádné kloudné pomoci nedočkali. Měl jsem s vládou dlouho trpělivost. Chápal jsem, že pandemie koronaviru je něco mimořádného a neznámého. Že nebylo lehké se s jejími následky potýkat. Když ale slyším z mnoha stran, jak stát dopady krize na cestovní ruch přehlíží a plány na jeho podporu ignoruje, nemůžu tomu jen nečině přihlížet.

Ještě do třetice trocha faktů. Během nejtužšího období karantény bylo zavřeno asi 95 % hotelů a lázeňských zařízení. Ochromena byla činnost prakticky všech cestovních kanceláří a agentur, zavřeny byly památkové objekty či informační centra. Příliv zahraničních turistů se zastavil, turističtí průvodci se ocitli bez zakázek. A tedy bez příjmů.

Vláda přišla hned s několika programy na podporu ekonomiky. Pro oblast cestovního ruchu to ale žádná skutečná pomoc nebyla a není. Program Antivirus nebral v potaz specifika tohoto sektoru. A programy COVID se pak ukázaly jako nepoužitelné. Jejich první fáze byla hned vyčerpána, druhá se netýkala Prahy, která je klíčovou turistickou oblastí, třetí pak cestovní ruch nebere v potaz vůbec.

Ostatně výmluvné bylo, že po prvních třech týdnech byla u COVIDu uspokojena jen desetina žadatelů, z toho - podle zastřešujících organizací z oboru - žádný z oblasti cestovního ruchu. A přitom zkušenosti z okolních zemí – z Rakouska nebo Německa – ukázaly, že to jde.

Nechci si ale stěžovat. Jako sportovec jsem se naučil bojovat, často ve velmi nepříznivých podmínkách. A totéž dělám teď v politice. Jsou totiž cesty, jak cestovnímu ruchu pomoct. A to nejen okamžitými finančními příspěvky, ale dlouhodobě. Například zrušením zbytečných regulací, které tento obor dusí i bez současné krize. Zjednodušením sazeb DPH, aby nedocházelo k anomáliím, jako jsou jedny sazby pro vleky a jiné pro lanovky. A když mluvím o zjednodušených sazbách, tak samozřejmě myslím ty snížené, 10procentní.

Ale nejde jen o to. Pomoci se dá také konkrétním zlepšením konkrétních podmínek pro turistiku. Vleklým problémem jsou například překážky, které brání ve sjízdnosti řek. A proto jsem přišel s novelou vodáckého zákona, který by tyto překážky odstranil. Protože každá změna k lepšímu má podle mě smysl. I ta nejmenší. Lepší malé konkrétní činy než velké, ale prázdné sliby.

Ale zpátky k cestovnímu ruchu jako takovému. Jak už jsem vysvětlil výše, situace v tomto ekonomickém sektoru mi není lhostejná. A pokusím se využít veškerých příležitostí, které v Poslanecké sněmovně mám. V dohledné době svolám schůzku zástupců Ministerstva pro místní rozvoj a asociací zabývajících se cestovním ruchem. Je totiž potřeba naslouchat lidem, kteří se v tomto oboru pohybují, a nejen vypisovat od stolu různé programy pomoci, které ve finále žádnou pomocí nejsou.

Udělám, co bude v mých silách, abych cestovnímu ruchu ze současných potíží pomohl. Je to v zájmu nás všech.