Návrat koronavirové krize překryl to, co mělo být v politice na podzim nejdůležitější. Tedy krajské a senátní volby. Překryl, možná trochu zastínil, ale zároveň i význam voleb zdůraznil.

Protože i o tom tyto volbu jsou. Jak se stát na všech úrovních – včetně té senátní a krajské – dokáže vypořádat s malými i velkými problémy. Nebo nedokáže…

Já sám v těchto volbách nekandiduji, i tak jim věnuji velkou pozornost. Samozřejmě bych byl rád, aby uspěli naši kandidáti, a věřím v úspěch naší strany. A snažil jsme se je i podporovat, hlavně tady u nás, v Moravskoslezském kraji. Ale nejde jen o to.

Štvou mě prázdné řeči o tom, jak je Senát zbytečný, jak jsou kraje k ničemu. Ani jedno není pravda. A to říkám bez ohledu na to, jak se tam té které straně zrovna daří. Jistě, jak Senát, tak krajské uspořádání mají své mouchy. Ale ty bychom přeci našli i jinde. Senát i kraje ale mají svůj význam. Stejně jako má smysl k volbám jít. A proč si to myslím?

Senát se už nejednou ukázal jako pojistka. Například proti nedokonalým či vysloveně špatným zákonům, které vládní většina protlačuje tady v Poslanecké sněmovně. A i když se to nedaří napravovat vždy, už jen těch pár případů za to stojí. Navíc někdy i přímo ze Senátu přichází smysluplná zákonodárná iniciativa.

Horní komora také bývá politickou protiváhou té dolní. Neboli dodává do našeho systému vyváženost, jakkoliv to hlavně tu současnou vládu štve. Chápu to, nejradši by měli nerušený „klid na práci“. Aby je nikdo nekorigoval a hlavně nekontroloval. Ostatně, premiér Babiš – a není to jenom on – se netají názorem, že by Senát nejradši zrušil. Určitě to nebude i proto, že se hnutí ANO – a většinou ani zbytku levice – v senátních volbách zrovna moc nedaří…

V nedávné době Senát svůj význam prokázal i v zahraniční politice. Cesta předsedy horní komory a mého stranického kolegy Miloše Vystrčila na Tchaj-wan byla projevem české suverenity, národního sebevědomí a připomínkou hodnot, na nichž polistopadová republika stojí. Nebyla to žádná sóloakce či „huráakce“, ale konečně důstojná odpověď na podlézání Pekingu, kterého jsme byli svědky zvláště ze strany Hradu.

Klíčová – možná dokonce ještě klíčovější - jsou teď krajská klání. Kraje jsou důležitou „převodovou pákou“ mezi vládou a občany. Jsou důležitým prostředkem k decentralizaci moci. Zjednodušeně řečeno, některé problémy jsou pro místní samosprávy příliš velké a přesahují jejich pole působnosti. A na druhou stranu je nesmysl, aby se o všem, co se týká regionů, rozhodovalo „tam v Praze“.

Můžeme vést debatu o tom, zda má být zrovna tolik a tolik krajů. Jestli jsou všechny ideálně velké či malé. Jednou tu už ale jsou, mají svůj význam a totéž platí i o krajských volbách. V těch minulých jsme nedopadli úplně nejlépe, byť v některých krajích se podařilo dosáhnout dvouciferného výsledku. A hlavně jsme se díky našemu koaličnímu potenciálu a úspěšnému vyjednávání dostali do několika krajských rad.

Věřím, že po těchto volbách to bude ještě lepší. Tahle země nutně potřebuje změnu. A nejlépe takovou, která přijde zezdola, jak to má v politice být. Nikoliv pomocí nějakých marketingových triků, i když krátkodobě to možná fungovat může. Dříve či později se ale prázdnota takového přístupu projeví, jako například teď v nezvládnutí koronavirové krize.

Proto jsou podle mě krajské volby tak důležité. Aby věci fungovaly aspoň na úrovni regionů, než se podaří udělat změnu i na vládní úrovni. Jako sportovec jsem se naučil, že nemá cenu podceňovat žádný závod – ať už vypadá malý a zbytečný, anebo předem vyhraný. A stejně to platí i v politice a ve volbách. Včetně těch senátních a krajských, které jsou teď před námi.