Chystáte se na hory? Poděkujte vládě za zbytečnou nejistou
Zima a Vánoce jsou za dveřmi, stejně tak lyžařská sezóna. Koronavirová krize je (alespoň jak všichni doufáme), na ústupu. Epidemie ale úplně hned tak nevymizí.
Takže je více než pravděpodobné, že ovlivní i provoz na horách. Včetně fungování lyžařských středisek.
Jenže to není jen koronavirus, co zvyšuje nejistotu. Je to především liknavé chování vlády. Takže v nejistotě jsou jak návštěvníci hor, tak i provozovatelé lyžařských a dalších zimních středisek. Co s nimi bude? Ptají se oprávněně, naprosto jim rozumím. A budu chtít po členech vlády odpovědi.
Koncem listopadu to vláda, po několika apelech asociací i nás poslanců, řešila (konečně!). Na nedělní tiskové konferenci jsme se však dozvěděli pouze to, že věc řeší jakási speciální expertní skupina a něco tedy bude. Teprve druhý den bylo zveřejněno usnesení vlády o tom, že areály zůstanou zavřené do 12. prosince.
Že věc řeší speciální skupina to by bylo v pořádku. Pokud by v ní ovšem byli všichni, kdo tam mají být. Chybí totiž zástupci dvou klíčových subjektů – Asociace lanové dopravy a Unie horských povolání ČR. Což mi připadá naprosto nepochopitelné.
Vždyť například ALDR tu působí už tři desítky let, pod tímto názvem od roku 2012. Má přes 140 členů, mezi nimiž jsou právě vlastníci lyžařských areálů. Na českém trhu zastupuje početní většinu.
Nejde přitom jen o provoz lanovek a vleků. Kdo provozuje toto, má často na starosti i přilehlé sjezdovky. Neboli, celé to tvoří jeden komplex. To snad vláda neví? Vždyť i její členové jezdí lyžovat. Například pan premiér i při první koronavirové vlně, kdy si vyrazil do francouzských Alp…
Podobně je to s významem Unie horských povolání. Alespoň ve zkratce – má též dlouhou historii a široké pole působnosti. Zastupuje stěžejní horské profese od lyžařských instruktorů přes horské průvodce po záchranáře. Monitoruje situace v zahraničí, její podklady byly použity například pro vytváření bezpečnostních a hygienických standardů. A zabývá se i jednáním se státní správou a samosprávami, pokud je tedy zájem i na druhé straně…
Nechci tu ale lobbovat za nějaké konkrétní organizace. Jen bych rád na těchto konkrétních příkladech ukázal, jak děravý je přístup vlády, když z jednání vyřadí klíčové hráče při řešení situace v horských střediscích. A nejde jen o to.
Otevírají se vnitřní sportoviště, venkovní ale zůstávají zavřená s vidinou nejistoty. To přeci nedává smysl. Riziko šíření koronaviru v otevřeném prostoru je výrazně menší. A co se lyžařů týká, už jen jejich vybavení – rukavice, často i kukla – zajištuje přirozenou ochranu. V Česku navíc nemáme velkokapacitní lanovky, kde by bylo pohromadě hodně lidí. A tam, kde riziko hrozí – jako například fronty – se to dá řešit upraveným režimem. Proč tedy lidé můžou do bazénu či „fitka“, ale nemůžou na hory? Je snad pobyt na čerstvém vzduchu rizikovější než v zavřené posilovně?
A nejde jen o sportovní vyžití, i když i to je pro zdraví populace důležité. Jsou tu zejména ekonomické dopady. Mluvíme o sektoru cestovního ruchu, který je kvůli koronaviru už tak zásadním způsobem ochromen. Ve hře je nějakých 45 tisíc pracovních míst (!) a miliardové obraty (podle propočtů dokonce hrozí ztráty až okolo dvaceti miliard).
Mnozí provozovatelé přitom už od jara nákladně modernizují lyžařské areály, jsou připraveni i na nutná hygienická opatření. A není nutné vymýšlet nic speciálního, stačí aplikovat obecně platné restrikce.
Do všeho však ještě navíc vnesly nový zmatek někteří členové Evropské unie, představitelé zemí jako je například Itálie a Německo. Kancléřka Angela Merkelová dokonce avizovala úplné uzavření všech středisek do 10. ledna a zcela vážně se mluví o celoevropském společném postupu nejen k uzavření areálů, ale také celých hranic. Vůči čemuž se postavilo bohužel jen Rakousko.
A já si nejsem vůbec jistý, jestli naše vláda u takových jednání je a má připravené podmínky pro vyjednávání, když nemluví ani s klíčovými hráči na trhu u sebe doma.
Pokud se zimní střediska skutečně zavřou, jak k tomu přijdou jejich provozovatelé, kteří se již měsíce chystají na sezónu, pilně zasněžují sjezdovky a mají připravená veškerá hygienická opatření? Počítá vláda s nějakými kompenzacemi. Nebo jak chce řešit situaci, když třeba těsně před sezónou řekne – „zavíráme definitivně“?
Na to všechno se musím ptát. Chci tak učinit při čtvrtečních parlamentních interpelacích. A když to bude nezbytné, navrhnu zařazení tohoto bodu na další jednání Poslanecké sněmovny. Protože odpovědi si zasloužíme všichni, ať už jezdíme na hory či ne.
Takže je více než pravděpodobné, že ovlivní i provoz na horách. Včetně fungování lyžařských středisek.
Jenže to není jen koronavirus, co zvyšuje nejistotu. Je to především liknavé chování vlády. Takže v nejistotě jsou jak návštěvníci hor, tak i provozovatelé lyžařských a dalších zimních středisek. Co s nimi bude? Ptají se oprávněně, naprosto jim rozumím. A budu chtít po členech vlády odpovědi.
Koncem listopadu to vláda, po několika apelech asociací i nás poslanců, řešila (konečně!). Na nedělní tiskové konferenci jsme se však dozvěděli pouze to, že věc řeší jakási speciální expertní skupina a něco tedy bude. Teprve druhý den bylo zveřejněno usnesení vlády o tom, že areály zůstanou zavřené do 12. prosince.
Že věc řeší speciální skupina to by bylo v pořádku. Pokud by v ní ovšem byli všichni, kdo tam mají být. Chybí totiž zástupci dvou klíčových subjektů – Asociace lanové dopravy a Unie horských povolání ČR. Což mi připadá naprosto nepochopitelné.
Vždyť například ALDR tu působí už tři desítky let, pod tímto názvem od roku 2012. Má přes 140 členů, mezi nimiž jsou právě vlastníci lyžařských areálů. Na českém trhu zastupuje početní většinu.
Nejde přitom jen o provoz lanovek a vleků. Kdo provozuje toto, má často na starosti i přilehlé sjezdovky. Neboli, celé to tvoří jeden komplex. To snad vláda neví? Vždyť i její členové jezdí lyžovat. Například pan premiér i při první koronavirové vlně, kdy si vyrazil do francouzských Alp…
Podobně je to s významem Unie horských povolání. Alespoň ve zkratce – má též dlouhou historii a široké pole působnosti. Zastupuje stěžejní horské profese od lyžařských instruktorů přes horské průvodce po záchranáře. Monitoruje situace v zahraničí, její podklady byly použity například pro vytváření bezpečnostních a hygienických standardů. A zabývá se i jednáním se státní správou a samosprávami, pokud je tedy zájem i na druhé straně…
Nechci tu ale lobbovat za nějaké konkrétní organizace. Jen bych rád na těchto konkrétních příkladech ukázal, jak děravý je přístup vlády, když z jednání vyřadí klíčové hráče při řešení situace v horských střediscích. A nejde jen o to.
Otevírají se vnitřní sportoviště, venkovní ale zůstávají zavřená s vidinou nejistoty. To přeci nedává smysl. Riziko šíření koronaviru v otevřeném prostoru je výrazně menší. A co se lyžařů týká, už jen jejich vybavení – rukavice, často i kukla – zajištuje přirozenou ochranu. V Česku navíc nemáme velkokapacitní lanovky, kde by bylo pohromadě hodně lidí. A tam, kde riziko hrozí – jako například fronty – se to dá řešit upraveným režimem. Proč tedy lidé můžou do bazénu či „fitka“, ale nemůžou na hory? Je snad pobyt na čerstvém vzduchu rizikovější než v zavřené posilovně?
A nejde jen o sportovní vyžití, i když i to je pro zdraví populace důležité. Jsou tu zejména ekonomické dopady. Mluvíme o sektoru cestovního ruchu, který je kvůli koronaviru už tak zásadním způsobem ochromen. Ve hře je nějakých 45 tisíc pracovních míst (!) a miliardové obraty (podle propočtů dokonce hrozí ztráty až okolo dvaceti miliard).
Mnozí provozovatelé přitom už od jara nákladně modernizují lyžařské areály, jsou připraveni i na nutná hygienická opatření. A není nutné vymýšlet nic speciálního, stačí aplikovat obecně platné restrikce.
Do všeho však ještě navíc vnesly nový zmatek někteří členové Evropské unie, představitelé zemí jako je například Itálie a Německo. Kancléřka Angela Merkelová dokonce avizovala úplné uzavření všech středisek do 10. ledna a zcela vážně se mluví o celoevropském společném postupu nejen k uzavření areálů, ale také celých hranic. Vůči čemuž se postavilo bohužel jen Rakousko.
A já si nejsem vůbec jistý, jestli naše vláda u takových jednání je a má připravené podmínky pro vyjednávání, když nemluví ani s klíčovými hráči na trhu u sebe doma.
Pokud se zimní střediska skutečně zavřou, jak k tomu přijdou jejich provozovatelé, kteří se již měsíce chystají na sezónu, pilně zasněžují sjezdovky a mají připravená veškerá hygienická opatření? Počítá vláda s nějakými kompenzacemi. Nebo jak chce řešit situaci, když třeba těsně před sezónou řekne – „zavíráme definitivně“?
Na to všechno se musím ptát. Chci tak učinit při čtvrtečních parlamentních interpelacích. A když to bude nezbytné, navrhnu zařazení tohoto bodu na další jednání Poslanecké sněmovny. Protože odpovědi si zasloužíme všichni, ať už jezdíme na hory či ne.