Před více než měsícem jsem na tomto místě psal o nejistotách, které vláda zbytečně vyvolává v lyžařských střediscích. A to jsem ještě netušil, co se všechno kolem toho bude dít…

Stačí obrázky posledních dnů. Živelné zaplavování hor na těch pár místech, kde se dá alespoň omezeně užít zimních radovánek. Dopravní kolapsy, policie v akci. Někdy i ničení sjezdovek. Anebo hledání únikových cest z vládních restrikcí, jako třeba karavany na parkovištích nebo vyvážení lyžařů skútrem.

Podobné zprávy chodily z Krkonoš, Beskyd, Jizerských hor, ze Šumavy i odjinud. Kalamitní situace byla hlášena ze středisek jako je Bedřichov na Jablonecku, anebo třeba v Pustevnách, které mám od svého domova slabým tempem asi hodinu.

A ještě jen krátce pro připomenutí, co se kolem skiareálů dělo v prosinci. Nejdřív byly zavřené horské chaty, vleky s lanovkami běžely. Pak se situace na chvíli obrátila, nakonec ale vláda zavřela pro jistotu všechno (byť některé lanovky zůstaly v provozu, ale nesmějí vozit lyžaře).

Obecné důvody mnohých restrikcí samozřejmě chápu. Epidemická situace se zase zhoršila, koronavirus se začal zase šířit – ponechám teď stranou, jak k tomu přispěla i vládní liknavost. Začalo přibývat nakažených, hospitalizovaných a bohužel i mrtvých. Takže v nějaké formě bylo potřeba „utáhnout šrouby“.

Jenže! Citlivě, předvídatelně a hlavně s rozmyslem. Což je bohužel v rozporu s genetickým kódem této vládní garnitury, během koronavirové krize jsme se o tom přesvědčili mnohokrát. A to opravdu nechci kritizovat každý špatný krok.

Když ale vidím, co se děje kolem lyžařských středisek a vůbec na horách… tak mi z toho zůstává rozum stát. Sotva si skiareály zvykly na restrikce, pečlivě naplánovaly omezený provoz, uzpůsobily tomu všechno možné - a to za nemalých finančních nákladů - tak byly fakticky zavřeny. Nepomohlo spílání, ani jednání.

Místo regulovaného provozu, kde by se lidi rozprostřeli na větším prostoru, hlídaly by se rozestupy a roušky, je tu jeden velký zmatek. Nemluvě o tom, že už lyžařská výbava poskytuje základní ochranu a venkovní sportovní vyžití je zdraví prospěšné.

Podobně přitom mluví i mnozí provozovatelé lyžařských středisek či vleků. A neříkají to jen proto, že přicházejí o peníze, které do toho vložili – byť i to samo o sobě by stačilo. Vidí, co se ve skiareálech děje. Jak to vypadalo předtím, za omezeného a hlídaného provozu, a jak teď, za živelných nájezdů.

A zanedbatelné není samozřejmě ani celkové ekonomické hledisko. Točí se zde desítky, možná stovky miliard korun. Ročně jde ze skiareálů do veřejných rozpočtů zhruba 13 miliard korun. Ostatně, jde o asi 450 středisek, která zaměstnávají nějakých 45 tisíc lidí. Vláda sice snad konečně chystá nějaké nové kompenzace, ale žádné nemohou způsobenou škodu dostatečně nahradit. Areály nedostaly ani příležitost se nadechnout.

Stačí se přitom podívat za hranice. Zatímco například na rakouské straně Šumavy se alespoň lyžuje – byť se zavřeným ubytováním – na té české většina vleků a lanovek stojí. Přitom počty nakažených v Rakousku nijak výrazně nerostou, jsou nižší než u nás.

Dočkáme se, že dostane rozum i česká vláda? Jen doufat nestačí, budu ji k tomu dál a dál tlačit.