Možná si tuhle otázku klade jen málo lidí, ale určitě takoví jsou. A není na tom nic špatného – volby jsou dobrovolné.

A vždycky se dají najít pochyby u té či oné strany, která mohla ještě o den dřív vypadat jako ta ideální. Anebo si prostě člověk nedokáže vybrat.

Pak je tu častý argument, že jeden hlas nic stejně nezmění. To chápu…ale nesouhlasím s tím. A uvedu k tomu pět důvodů.

Zaprvé, máme tu u moci partu lidí, z nichž někteří jsou neschopní a jiní zase všehoschopní. Veřejné finance jsou v rozvratu, dopravní infrastruktura navzdory horečné předvolební „otvíračce“ pořád ve špatném stavu. Naše obranné potřeby jsou podceňované a potřebná důchodová reforma zůstala ve sféře planých slibů. Jako ostatně mnohé další.

Nemluvě o řadě zbytečných zmatků během koronaviru. Vláda včetně jejího předsedy během uplynulých let prostě často řešila spíš své vlastní problémy – koaliční hádky, výměny ministrů jak na orloji, obvinění z dotačních podvodů, různé střety zájmů a malé domů… Přitom těch skutečných problémů, které naši zemi trápí, je tu hodně. Výše uvedený výčet určitě není úplný.

Zadruhé, reálně tu hrozí, že k moci se dostanou další, ještě horší populisté či dokonce extremisté. A kdo to považuje za planou hrozbu, měl by si vzpomenout, jak bylo ještě před pár lety nepředstavitelné, že tady budou po listopadu 1989 držet vládu u moci komunisté. Takže proč ne i někdo jiný…

Zatřetí. Tady bych se zmínil o oblasti, které jsem se jako poslanec věnoval i vzhledem ke své někdejší sportovní kariéře. Právě sport to v uplynulých letech odnášel jopravdu hodně. Od „slavného“ založení Národní sportovní agentury – úřadu spadajícího přímo pod premiéra – přes její zmatečné fungování, které se snad teprve teď daří napravit.

Přes opět jen slibovanou sportovní infrastrukturu (všechny ty haly pro Martinu Sáblíkovou či brněnské hokejisty…), která přitom chybí spíš jinde. Až po zanedbání pohybových aktivit dětí a mládeže během koronavirové krize.

Začtvrté, tady bych rád vyvrátil argument, že jeden hlas nic nezmění. Jednak platí, že kdyby si to řekl každý, nikdo k volbám nakonec nepřijde. A i zde můžu mluvit z vlastní zkušenosti. Podobně bych mohl argumentovat, že ani jeden poslanecký hlas nic nezmění, zvlášť pokud je opoziční. Změní. A jestli nevěříte, podívejte se na moji Zprávu o mandátu, kterou si můžete objednat nebo stáhnout na mém webu (jakubjanda.cz).

Samozřejmě, bez pomoci dalších lidí by to nešlo. Jen na tom chci ale demonstrovat, že i jeden hlas – ať už ve volbách, nebo v parlamentu – může společně leccos změnit. Jsem třeba rád, že jsme prosadili zrušení zbytečných překážek pro vodáky či průvodce, že se podařilo pomoct handicapovaným sportovcům.

Anebo u nás v Moravskoslezském kraji. Snad už se konečně podařilo přiblížit likvidaci komunistického pokusu o těžbu ve Frenštátě nebo rekonstrukci skokanských můstků. Ale to jen na okraj…

A teď zapáté. Naše země prostě potřebuje změnu. Je tu několik časovaných bomb. Od zmíněného penzijního systému přes nutnost sportovní reformy po hrozící energetické problémy a ještě větší rozvrat veřejných financí. A od této či podobné vládnoucí party se žádného skutečného řešení nedočkáme.

Nechci tu agitovat, i když moje politická příslušnost je veřejně známá. Jen chci říct, že každý hlas se opravdu počítá. Zvlášť pokud je to hlas zdravého rozumu.