Inflace je pořád vysoká, se státními financemi to také nevypadá dobře. Vládě nezbývá než dělat nepopulární kroky. Těžko od opozice a dalších, pouličních odpůrců čekat něco jiného, než že se místo podpory budou snažit využít tristní situace ke svému politickému prospěchu.

Je vcelku normální, že se opozice snaží využít státních či vládních problémů, aby na tom utržila nějaké body. To jim nelze vyčítat, chovaly se tak v minulosti i jiné opoziční strany, je to běžná praxe. Jenže kdyby aspoň nabízely nějaké alternativní, smysluplné scénáře. Nejsme vševědoucí a určitě by se dalo o řadě kroků, které naše vládní koalice dělala, dělá či dělat chce diskutovat.

Konstruktivní opozice je totiž pro správné fungování demokratického právního státu klíčová, aby společně s vládou konzultovala konkrétní opatření, na kterých panuje společenská a politická shoda. Takovou opozici však bohužel postrádáme a je to v „systému“ znát.

Když slyším některé opoziční předáky, tak je očividné, že by v naprosto populistické, nezodpovědné a rozhazovačné politice pokračovali i dnes. Například bývalá ministryně financí Alena Schillerová v nedělních Otázkách Václava Moravce opět mluvila hlavně o příjmech rozpočtu, jak by měly být vyšší, a už mnohem méně o škrtání výdajů. A není sama. Podobně mluví i další lidé z ANO a sekundují jim v tom zástupci SPD.

Když se chce přizpůsobit systém valorizace důchodů ekonomické realitě a rozpočtové situaci, hned tu slyšíme hysterická slova o „okrádání důchodců“. Přitom jde jen o pomalejší růst penzí, nikdo nikomu nic nebere. Český důchodový systém bude i nadále patřit mezi ty nejštědřejší v Evropě. A podobně je to i u jiných úsporných opatření, anebo u zvažované úpravy DPH.

No a ještě tristnější je to u mimoparlamentních odpůrců, například demonstrantů z tábora kolem Jindřicha Rajchla, Trikolóry a podobně. Zrovna minulý týden, když jsem šel do Poslanecké sněmovny, jsem procházel kolem jejich sice nepříliš početného, ale o to hlasitějšího srocení na Malostranském náměstí. Chtějí demisi vlády, chtějí „bojovat proti bídě“ (dalším rozdáváním peněz lidem?), ale žádný skutečně konstruktivní nápad jsem nezaznamenal.

Nehraji si na ekonomického experta, který zná recept na ozdravění veřejných financí. A nehájím kroky současné koalice jen proto, že jsem sám poslancem nejsilnější vládní strany. Jiná cesta, než provést některé nepopulární škrty prostě není, pokud nechceme přivést tento stát k bankrotu ve stylu Řecka.

Minulé vlády tvořené nyní opozičními stranami bezuzdně rozhazovaly i v době největší ekonomické konjunktury v dějinách samostatné České republiky. Dnes sklízíme plody jejich nezodpovědnosti a posloucháme jejich recepty, které by byly jen přisypáváním soli do rozpočtových ran. Lidsky dokážu pochopit zlobu – jakkoliv opodstatněnou – směřovanou na nynější vládu. Když ale slyším návrhy parlamentní i mimoparlamentní opozice, děsím se představy, co by se dělo, kdyby byla dnes u moci.