Poslední dobou ze sportovního světa nepřicházely moc dobré zprávy. Jistě, zaznamenali jsme několik úspěchů, jako nedávno famózní stříbro našich hokejových juniorů na Mistrovství světa, ale oblast jako taková chřadla.

Kromě různých problémů s financováním ji decimovala koronavirová pandemie, nyní řada klubů bojuje s vysokými cenami energií a dalších nákladů. Přesto se objevují i světla na konci tunelu.

Jednak je v závěrečné fázi schvalování novela zákona o podpoře sportu (víc jsem o ní psal například zde), která má mimo jiné zlepšit fungování Národní sportovní agentury (NSA). Sebelepší zákon samozřejmě žádné zázraky nedokáže, ale když začne konečně NSA naplňovat svůj celkový účel, bude to ku prospěchu sportu – včetně toho dětského a mládežnického.

Tím se dostávám k dalšímu „světlu“, o němž chci psát. Před pár dny se konala Olympiáda dětí a mládeže, kam přijela více než tisícovka sportovců. Zahájení jejího kulatého, už 20. ročníku se konalo na zimním stadionu v Hradci Králové, závodilo se pak i na jiných místech, hlavně ve Špindlerově Mlýně. A jsem moc rád, že jsem u toho mohl být.

Byla to nejen zajímavá podívaná, ale cítil jsem tam přítomnost základní esence sportu – tedy nadšení. A naději, že nám tu vyrůstá nová generace úspěšných sportovců. Abych ve zpopularizované zkrácené verzi citoval klasika olympismu Pierra de Coubertina: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se… Neboli, mít o sportovní zápolení zájem a věnovat mu čas, energii a hlavně srdce.

Mladí čeští sportovci a sportovkyně na své olympiádě ukázali, že to vše mají. A těšilo mě to nejen jako bývalého vrcholového sportovce, ale i jako politika, kterému sport a další věci veřejného zájmu nejsou lhostejné, a hlavně jako hrdého otce tří dětí.

Je ale právě i na nás dospělých, abychom nastupující generaci sportovců poskytli co nejlepší podmínky. Protože obecný stav není dobrý (o tom jsem psal například zde). Za sebe můžu slíbit, že se o jeho zlepšení dál budu snažit, ať už svým působením ve sportovním odvětví i po konci kariéry, anebo jako politik. Nadšení, jaké jsem teď viděl na Olympiádě dětí a mládeže, mě utvrzuje v tom, že to navzdory všem těžkostem a překážkám stojí za to!