Jiří Kovář, jihomoravský podnikatel a golfista, kdysi tak velkoryse favorizovaný Václavem Klausem a dnes ČEZem, se vrhá na biotechnologie.



Mokrá biomasa

Jiří Kovář, kterého proslavil mezisklad vyhořelého paliva v Temelíně (mírně předražený na 60 milionů eur), se vrhl na ‚bio‘.

Firma, kterou zastupuje (avšak popírá, že by ji vlastnil), Central Europe Engineering & Investment (CEEI), se nedávno stala místním obchodním partnerem švýcarské společnosti AVA-CO2, která je známa jako průkopník průmyslového využití technologie hydrotermální karbonizace (HTC) – procesu, jímž se získává obnovitelná energie přeměnou biomasy (nejčastěji mokré) na CO2 neutrální biouhlí.

Podle vysvětlení na webu AVA-CO2 (viz zde) je CEEI jejím certifikovaným obchodním partnerem a operuje zejména v České republice a na Slovensku. Kromě plánování úložišť vyhořelého jaderného paliva CEEI také pracuje v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a instalací zařízení firmy AVA-CO2 na hydrotermální karbonizaci. Jinými slovy – současné portfolio CEEI zahrnuje jak zpracování nukleárního odpadu, tak i odpadu lidského.

Jiří Kovář byl vždycky ekolog, přinejmenším tedy od 17. listopadu 1989. Týden před oficiálním vypuknutím sametové revoluce tehdy 25letý absolvent práv údajně vstoupil do KSČ. Do Vánoc se z něj ovšem stal zanícený revolucionář. Byl nominován za Občanské fórum na jižní Moravě a zvolen do Federálního shromáždění, kde se stal předsedou ústavněprávního výboru.

Během následujících dvou let se Jiří Kovář sblížil s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem. Tento vztah trvá dodnes, jak dosvědčují jeho spolustraníci z ODS, a dodávají, že v březnu 2004 byl tehdejší prezident čestným hostem na hradčanské oslavě Kovářových čtyřicátin – spolu s Martinem Romanem, který se o pár dní později, 1. dubna 2004, stal generálním ředitelem ČEZu.

Jak mí pravidelní čtenáři vědí, skuteční vlastníci CEEI jsou zahaleni závojem tajemna. Jedinou stopou CEEI na veřejnosti je hrstka nominee akcionářů v Nikósii a právník (ano, je to ON!) s kanceláří v pražské Tróji a golfovým hřištěm ve Slavkově u Brna.

Tvrzení AVA-CO2, že CEEI pracuje v oblasti instalací HTC zařízení, jakkoli je formálně správné, poněkud přehání. Ale nevadí – důležité je, že zmíněná firma má právní nárok na využívání technologií, jež jsou vlastnictvím těch, kteří… pracují.

A to je to, co je důležité pro státem ovládané firmy, které mají ve zvyku nastrkávat mezi sebe a koncové dodavatele advokáty. Koneckonců proč nakupovat přímo, když můžete nakupovat přes prostředníka; nota bene takového, se kterým chodíváte na golf?

Ale zpět k biomase. Generální ředitel AVA-CO2 Jan Vyskočil vysvětluje, že kdekoli se trvale hromadí zásoby biomasy, může být se ziskem použita technologie HTC, ať už se jedná o jakékoli odvětví nebo zařízení.

Předpokládám, že se to týká České republiky, ale mohu se mýlit. Ale pokud se nemýlím a technologie HTC může být v České republice provozována se ziskem, lze očekávat, že ČEZ začne brzy zařízení HTC skupovat. Možná, že provozovny budou zpočátku stavěny offshorovými investory využívajícími státní subvence, a teprve poté prodány ČEZu podle vysoce ziskového obchodního modelu používaného solárními barony – vysoce ziskového pro barony, méně pak pro akcionáře ČEZu.

Všimněte si: CEEI získala naposledy oprávnění nabízet specializované technologie v roce 2007, kdy k tomu dostala výhradní licenci od německého výrobce zařízení pro skladování vyhořelého jaderného paliva WTI. Krátce poté vypsal ČEZ veřejnou soutěž, v níž jedním z kritérií bylo získání zmíněného německého know-how. A koho by to napadlo – vyhrála CEEI! Více se můžete dozvědět zde.

Milí čtenáři, nezůstáváte stát v úžasu nad tím, jak je možné, že CEEI tohle všechno věděla v předstihu a obstarala si právo používat přesně takové know-how, které ČEZ požadoval (avšak, jaká ironie, nikdy nevyužil)?

Skutečnost, že CEEI se stala certifikovaným obchodním partnerem pro instalaci HTC zařízení pro Českou republiku tak trochu naznačuje, že historie by se mohla opakovat. Prvně to byl jaderný odpad, tentokrát je to biomasa. A je to pokrok.