V britské komediální sérii „Jistě, pane ministře“ tahají státní úředníci politiky za fusekli. Proč se tomu Češi tolik smějí?



Bernard: On je přece premiér!
Sir Humphreyy: To vskutku je, Bernarde. A už dostal auto, pěkný dům v Londýně, sídlo na venkově, publicitu a doživotní důchod. Co ještě chce?
Bernard: Řekl bych, že vládnout Británii.
Sir Humphrey: Zatrhněte mu to.


Česká republika zůstává posledním členským státem EU, v němž státní úředníci nejsou chráněni zákonem o státní službě proti politickému tlaku. Pokud nebude dostatečně účinný zákon o státní službě v platnosti od 1. ledna 2014, přijde Česká republika o dotace z evropských zdrojů, k nimž by jinak měla přístup. Pro období 2014–2020 to činí přes 23 mld eur, což je ekvivalent spousty dalších nových Temelínů.

Ironií osudu nyní argumentují tím, že by naší zemi bylo lépe bez evropských dotací, stejní lidé (Václav Klaus a jeho nový nejlepší kamarád Martin Kuba), kteří sní o nových Temelínech, financovaných z kapes českých daňových poplatníků.

Podle Klause a Kuby dotace z EU (na rozdíl od dotací od Tebe, milý čtenáři!) kontaminují veřejný život tím, že představují neodolatelné lákadlo pro politiky (jistě, pane ministře!). To je samozřejmě naprostý nesmysl. Veřejný život je kontaminován nekontrolovatelnou hamižností vládnoucí vrstvy, která si užívá trestní nedotknutelnosti. Pošlete do tepláků jediné procento z nich, a bude po kontaminaci.

Občanská iniciativa Rekonstrukce státu volá po neprodleném zavedení účinného zákona o státní službě. Britská hospodářská komora v Praze vystoupila tento týden na podporu tohoto dlouho očekávaného a zanedbávaného zákona s odkazem na zjištění poslední zprávy o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report) Světového ekonomického fóra. Zpráva porovnává celkem 144 zemí podle úrovně klientelismu mezi veřejnými činiteli. Česká republika obsadila 123. místo; pokud jde o míru plýtvání veřejnými prostředky, jsme na 119 příčce.

Komora se přidává k Rekonstrukci státu a vyzývá vládu, aby uvedl v účinnost Zákon o státní službě, který byl schválen už v roce 2002, leč poté uložen k ledu. Zákon by měl oddělit politické a nepolitické pozice, dále by měl pomoci zajistit, aby vedoucí posty byly obsazovány prostřednictvím výběrových řízení, aby odměňování probíhalo podle transparentních pravidel a aby mimořádné odměny podléhaly striktním omezením. Zásadním způsobem by také vzrostla osobní odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí a byly by definovány jasné a odpovídající zásady ochrany pro whistle-blowery. Celý text prohlášení je k dispozici zde.

Politici se budou bránit zuby nehty a budou tvrdit, že prosadit takovou reformu není jednoduché. To jsou jenom kecy.