Žádnému průmyslovému odvětví se dosud nedostalo takových pobídek, aby mohlo pokračovat v tom, co dělalo v uplynulém půlstoletí.*





Schéma dotací z veřejných rozpočtů, kterými česká vláda zamýšlí subvencovat výstavbu dvou nových bloků Jaderné elektrárny Temelín se diametrálně liší od schémat, která použila na podporu nových solárních elektráren.

Česká republika hodlá své schéma dotací jaderné energetiky založit na britském modelu podle vzoru Contracts for Difference (CfD), který garantuje minimální výkupní cenu jaderné energie. Britské schéma je popisováno jako systém „dlouhodobých smluv k zajištění stabilních a předvídatelných pobídek pro společnosti k investicím do výroby elektřiny s nízkým podílem uhelných elektráren“.

Garantovaná minimální cena ve Spojeném království je 92,50 GBP (cca 2960 CZK) za 1 MWh po dobu 35 let. K tomu britská vláda navíc dá státní záruku na náklady na výstavbu nových elektráren ve výši 10 mld. GBP (zhruba 320 mld. Kč). Parametry programu CfD počítají i s inflačním dorovnáváním dotací.

Pokud by se stejné schéma zavedlo i v ČR, což se jeví jako pravděpodobné, ČEZ by profitoval nejen z garantované minimální ceny, ale celkem jistě i ze státní záruky na náklady na výstavbu. Nedosti na tom, ČEZ bude mít prospěch i z toho, poroste-li v budoucnu inflace rychleji, než velkoobchodní ceny elektřiny, což je více než pravděpodobné.

Na to, co platívalo kdysi, totiž že ceny energií měly tendenci kopírovat změny HDP, v současné době už nelze spoléhat. Rokem 2008 počínaje se křivky inflace, HDP a cen elektřiny vydaly každá svou cestou; tento trend byl zapříčiněn zapojením velkého množství obnovitelných zdrojů se zanedbatelnými mezními náklady na výrobu. Vezmeme-li k tomu v úvahu předpoklad, že podíl produkce z obnovitelných zdrojů bude v systému narůstat, můžeme očekávat, že stejně tak poroste i tlak na snižování velkoobchodní ceny elektřiny těmito obnovitelnými zdroji způsobený. Zároveň, při inflačním dorovnávání ve výši 2 % ročně, dojde v průběhu trvání těchto „temelínských“ dotací ke zdvojnásobení nominálních cen.

Může být lákavé vidět v subvencích typu CfD pouze jiný druh dotací a „zelených“ tarifů, které jsou nabízeny výrobcům energie z obnovitelných zdrojů napříč Evropou. Koneckonců oba tyto druhy projektů získávají státní podporu, protože se o nich tvrdí, že jsou veřejným zájmem, avšak bez této podpory nejsou komerčně udržitelné.

Ve skutečnosti však jsou mezi CfD schématem navrhovaným pro ČR a standardními zelenými tarify pro obnovitelné zdroje, které jsou zavedeny například v Německu, velmi podstatné rozdíly.

Dotace pro obnovitelné zdroje jsou strukturovány tak, aby se čistý objem peněz, které tečou k výrobcům, postupem času s klesajícími náklady na výrobu snižoval. Naproti tomu CfD schéma tak, jak je navrženo, by stanovilo minimální výkupní cenu energie produkované 3. a 4. blokem JETE. S tím, jak se bude rozdíl mezi reálnou a minimální výkupní cenou v čase zvětšovat, dotace, které bude stát poskytovat ČEZu, porostou s každou jednotkou vyrobené energie.

Je tu ještě další rozdíl: dopad jednotlivých typů dotací na rozvoj technologií.

Dotace pro výrobce energie z obnovitelných zdrojů obvykle v průběhu času vedou k zásadním technologickým inovacím. Výrobci z obnovitelných zdrojů se snaží v rámci hodnotového řetězce maximalizovat svůj ekonomický výsledek prostřednictvím omezování kapitálových a provozních nákladů svých projektů. Svým nezanedbatelným způsobem se dotace obnovitelných zdrojů stávají jakýmisi výzkumnými granty, které výrobci získávají na rozvoj svých technologií.

Naopak dotace zavedené pro 3. a 4. blok JETE povedou k nějakému technologickému pokroku jen stěží. Příčina tkví v tom, jak jsou jednotlivé dotační systémy konstruovány.

Výrobci z obnovitelných zdrojů například v Německu prodávají svou produkci rok od roku za nižší a nižší cenu, což znamená, že musejí zvyšovat rentabilitu nákladů, jinak jejich zisky budou klesat. Nemají nijak garantovanou návratnost své investice; mají pouze stanoven strop, od kterého mohou – v případě, že se jim nepodaří inovovat a optimalizovat výrobu – jen klesat. I když různé způsoby dotací v různých zemích zaznamenávají různou míru úspěšnosti v podpoře inovací a snižování nákladů, vcelku se výroba energie z obnovitelných zdrojů v poslední době stává mnohem hospodárnější.

Naproti tomu dotace 3. a 4. bloku JETE v podobě garantované minimální výkupní ceny buž zůstanou stejné, nebo se budou v reálných hodnotách zvyšovat, což bude pro ČEZ znamenat jen pramalou pobídku k tomu, aby zefektivňoval svou výrobu.

Zkrátka a dobře, zatímco subvence v případě obnovitelných zdrojů obsahují cukr i bič, dotační schéma zamýšlené pro 3. a 4. temelínský blok je ryzí cukr – neboli, jak to popisuje britská vláda (bez špetky ironie) „stabilní a předvídatelné pobídky“. Žádnému průmyslovému odvětví se dosud nedostalo stabilnějších a předvídatelnějších pobídek, aby mohlo pokračovat v tom, co dělalo od té chvíle před padesáti lety, kdy byla spuštěna první jaderná elektrárna na světě v americkém Shippingportu.

Pokud ČEZ získá garanci minimální výkupní ceny 2960 Kč (v cenách za 2013) po dobu 35 let (jako v případě Británie), celkový roční objem dotací, který ČEZu zaplatí český spotřebitel, dosáhne 27 mld. Kč, které ČEZ bude dostávat každý rok po dobu 35 let. Taková suma představuje 0,67 % českého HDP za rok 2012, 1,17 % státního důchodu za rok 2012, a 16 % výdajů státního rozpočtu na vzdělání za rok 2012.

To už je pěkný kus cukru.


*Tento text je kráceným úryvkem z naší druhé a závěrečné studie TEMELINomics 2, zabývající se ekonomickými aspekty JETE, která je k dispozici ke stažení v angličtině na našem webu.