V důsledku odposlechů Nagyové padla vláda, byly vypsány volby, jedna politická strana zmizela, a miliardář s komunistickou minulostí se stal nejmocnějším mužem v politice.



Kdo vyplní politické vakuum, pokud se nemyslitelné stane skutečností a Andrej Babiš bude nachytán na švestkách?

Nová ministryně spravedlnosti Helena Válková uvedla tento týden v souvislosti s trestním stíháním Petra Nečase, že je pro politiky prospěšné, bojí-li se státního zástupce. Rádi bychom věřili, že je to prospěšné i pro odborníky.

Myslete nemyslitelné. Představte si na okamžik, že Andrej Babiš je bezohledný parchant, spíše než náš politický spasitel. Pak si představte, že jste právě narazili na důkazy, které naznačují, že má v úmyslu zneužít konflikt mezi primárním zájmem, jenž mu přísluší jako ministru financí, totiž výběr daně, a svým sekundárním zájmem, který má jako majitel Agrofertu, totiž shromažďování firem.

Představte si, že předložíte důkazy státnímu zástupci, protože si stejně jako ministryně spravedlnosti myslíte, že je prospěšné, bojí-li se ti u kormidla ramene spravedlnosti. Státní zástupce prozkoumá vaše důkazy a vysvětlí vám, jak těžké by bylo dokázat u soudu, že zájem ministra financí na eliminaci podvodů byl podřízen zájmu akcionáře Agrofertu na eliminaci konkurence. Ukáže vám, jak snadné by bylo pro právníky žalovaného prokázat, že naplnění druhého cíle, jakkoli výhodné pro jejich klienta jako akcionáře Agrofertu, bylo nezamýšleným důsledkem plnění jeho povinností ministra financí.

Stručně řečeno: Představte si, jak nepravděpodobné je, že státní zástupce kdy prokáže, že ministr financí zneužil své pravomoci. A pak si vzpomeňte na to, jak to dopadlo s Petrem Nečasem a Janou Nagyovou.

Nevylučuji, že orgány činné v trestním řízení tohoto státu mají na Andreje Babiše realističtější pohled, než jeho vlastní zaměstnanci a poradci. Myslete nemyslitelné a představte si na okamžik, že vedení Agrofertu, které sedí ve vládě a parlamentu, sleduje policie.

A proč by je policie neměla odposlouchávat? Pokud policie došla k závěru, že je potřeba odposlouchávat konverzace mezi velmi slabým premiérem a jeho zoufalou poradkyní kvůli podezření ze zneužívání moci, mohla by jistě snadno zdůvodnit, proč napíchla hovory mezi velmi silným ministrem financí a jeho zaměstnanci ze soukromého sektoru, které si s sebou přivedl do vlády.

Jestli je dobře nebo špatně, že jsou sledovací operace nasazovány na osoby z nejužších vládních kruhů, je otázkou. V důsledku odposlechů Nagyové padla vláda, byly vypsány volby, jedna velká politická strana zmizela z politické mapy země, a miliardář s komunistickou minulostí se stal nejmocnějším mužem v politice.

To tedy byl odposlech, jen co je pravda! A přesto za celých osm měsíců od aféry nebyl nikdo odsouzen za jakýkoli trestný čin, ani se nikdo neozval, že by aktivity Nagyové a jejích uniformovaných služebníčků byť nepřímo ohrozily národní bezpečnost.

Když se to vezme kolem a kolem, Nagyová a generálové byli zatčeni (a poté propuštěni), protože premiérův sexuální život se poněkud zašmodrchal a protože jeho přítelkyně dělala to nejlepší, co ze své úrovně vidění světa mohla, aby ho udržela u moci – a ve své posteli.

Zdá se mi, že přínos zveřejnění telefonních hovorů Nagyové nevyvážil politické a finanční náklady na červnové razie. Možná, že má státní zástupkyně v klobouku schovaného nějakého bílého králíka, a vytáhne ho, aby tím všechno ospravedlnila. Možná je tím bílým králíčkem Ivo Rittig. Anebo je Rittig jenom pugét tulipánů a bílý králík je ve skutečnosti Martin Roman. To by ovšem bylo jiné kafe.

Babišovi obdivovatelé pochopitelně žádného králíka nepotřebují. Jeho politická moc a všechny ty dobré věci, které s sebou přináší, je pro ně více než adekvátní odměnou. Ale pro ty z nás, kteří se obávají, co přijde poté, až bublina babišománie splaskne, je Rittig v teplácích za tunelování městských dopravních podniků sotva víc, než jen plivnutím do rybníka.

A pokud jde o Petra Nečase, který byl tento týden obviněn z pokusu o uplácení za to, že nabízel pracovní místa ve státem vlastněných společnostech, aby si zajistil přežití své vlády: ani jeho motivy, ani způsob, jakým ho chtěl realizovat, nejsou za mák šokující. Pokud se státním zástupcům nakonec podaří dosáhnout jeho obvinění, jejich úspěch nebude ničím jiným, než vítězstvím právnické ekvilibristiky a fackou ve tváři zdravého rozumu.

Ve srovnání s Nečasem a Nagyovou jsou Babišovy pohnutky a metody dost těžko čitelné. Na rozdíl od jeho právního poradce Roberta Pelikána si umím snadno představit, že nastane situace, ve které bude Babiš v pokušení využít úředníky svého ministerstva k tomu, aby ochránil širokou škálu svých soukromých obchodních zájmů před konkurencí. A jestliže podlehne a jeho podlehnutí bude doloženo odposlechy? Panečku, to by byl tanec!

Ivo Ištvan považoval riziko, které představovala Nagyová, za dostatečný důvod k tomu, aby nechal napíchnout její komunikaci s premiérem a vysokými důstojníky zpravodajských služeb. Zajímalo by mě, jak by Ištvan posoudil riziko, které představuje Babiš – ten by totiž mohl zneužít daleko větší pravomoci, které mu v jeho nové roli připadly. A ještě více by mě zajímalo, jak by posoudil odolnost české parlamentní demokracie v případě, že by někdy došlo k zachycení hypotetického zneužití pravomocí ministra financí?

Když naposledy vzniklo politické vakuum v důsledku napíchnutí komunikace člena vlády, vyplnil toto vakuum Andrej Babiš. Kdo vyplní to příští, pokud se nemyslitelné stane skutečností a Andrej Babiš bude nachytán na švestkách?

Bohuslav Sobotka? Karel Schwarzenberg? Nebo stoupající hvězda na politickém nebi jménem Tomio Okamura ?