Kariérista, jenž opakovaně klade soudnost na oltář své ctižádosti.



Pavel Telička (vlevo) a jeho nové auto. Do Vánoc by rád své Audi A5 vyměnil za A8 (z flotily Evropské komise).

„Když vidíte, že se k vám blíží vlna, bylo by pošetilé pokoušet se jí postavit do cesty vlnolam. Namísto toho je třeba naučit se surfovat a na vlnu naskočit.“ Tak praví Pavel Telička, samozvaný pragmatik a lídr kandidátky ANO 2011 pro eurovolby, které proběhnou letos v květnu.

Oportunista se vždycky rád schová za slova o pragmatismu a položí soudnost jako oběť na oltář ctižádosti. Pavel Telička se naučil surfovat hodně brzy. Krátce po absolvování práv na Karlově univerzitě v roce 1986 už byl členem KSČ a zaměstnancem tehdejšího československého Federálního ministerstva zahraničních věcí. „Byla to chyba“, přiznal při ‚grilování‘ před Evropským parlamentem, když se v roce 2004 měl stát komisařem.

Klasická chyba kariéristy. Telička byl tak dychtivý osedlat si komunistickou vlnu, že přehlédl tu, která následovala hned za ní, a vstoupil do strany krátce před tím, než ji spláchly události roku 1989. O dvacet pět let později už si dává větší pozor. Do ANO 2011 vstoupil teprve osm týdnů před předčasnými parlamentními volbami, kdy už bylo jisté, že Andrej Babiš smete nejen ODS, ale také zemanovce, s nimiž Telička do té doby flirtoval. 

Bakala? Jaký Bakala?

V Teličkově kariéře najdeme i další příklady toho, jak snadno obětuje soudnost ctižádosti. O tomto víkendu oznámil svou rezignaci na placený post externího ředitele ve společnosti NWR Zdeňka Bakaly, který zastával v posledních čtyřech letech. Před třemi dny Teličkův politický patron Andrej Babiš zahájil veřejný útok proti návrhu ministra průmyslu a obchodu natlačit Bakalovi miliardu Kč z veřejných prostředků – proti návrhu, který vzešel z vládního výboru, v němž Telička sedí. Jinými slovy, Telička je připraven opustit Bakalu, aby si usmířil svého stranického bosse, jehož potřebuje k tomu, aby se znovu dostal do Evropského parlamentu, a hlavně aby si pojistil druhé funkční období ve funkci komisaře. Volební období současné Komise končí za půl roku. 

Nikdo s tak vysokými cíli se především neměl zaplétat s Bakalovým NWR, vzhledem k pověsti corporate raidera, které se tato firma ‚těší‘. Posledních osm let sloužil Telička jako evropský koordinátor projektu Rail Baltica, iniciativy, která za peníze z evropských fondů tlačila na výstavbu železničního koridoru z baltských států do Střední Evropy. Teličkova klíčová role v tomto projektu byla jedním z důvodů, proč ho rekrutoval právě Bakala, jehož komerční zájmy zahrnují také železniční dopravu v Polsku a Bělorusku.

Konflikt? Jaký konflikt?

Zdaleka nejvýmluvnějším příkladem Teličkova zatemnění úsudku jeho ambicemi je jeho role ‚Pana Evropy v rámci hnutí Ano 2011. Telička (a jeho obchodní partner Petr Ježek) se mají stát Babišovou hlavní spojkou v Bruselu. Jedním z jejich důležitějších úkolů bude zefektivnění čerpání evropských dotací.

Tak pravil Telička v lednu 2014: „České politiky nezajímá, jak účinně nastavit systém čerpání evropských fondů; jediné, co umějí, je naplnit své stranické pokladny a vlastní kapsy.“ Souhlasím, a se mnou také členka německé CDU Ingeborg Grässleová, která sedí ve výboru pro rozpočtovou kontrolu EP. Minulý měsíc v Praze zkoumala náš systém kontroly čerpání evropských peněz, a z toho, co zjistila, jí veselo nebylo.

Český systém čerpání evropských dotací dává podle jejího vyjádření prostor pro masivní tunelování a zneužívání. Řekla ale také, že firmy Andreje Babiše dostaly přes evropské granty 2,6 milionu eur, že Babiš z titulu své funkce ministra financí na distribuci těchto prostředků dohlíží, a že tato kombinace zájmů představuje očividný konflikt, který zpochybňuje integritu českého systému kontroly čerpání evropských peněz. 

Babiš poslal německou poslankyni do háje a schoval se za právnickou obezličku (podle českého práva nesmí Agrofert řídit, ale vlastnit ano). Telička, kariérista do morku kostí, svému politickému patronu na pomoc nepřispěchal. Doma může Babiš odbýt obvinění z konfliktu zájmů mávnutím ruky, protože za ním stojí čtvrtina českých voličů, přesvědčená, že Babiš tento konflikt ‚v dobré víře‘ ukočíruje. V Bruselu už mu to tak snadno neprojde – a tam bude vysvětlování hlavně na Teličkovi, bude-li příští měsíc do EP zvolen. 

Babiš? Jaký Babiš?

České národní zájmy nejsou totožné se zájmy Agrofert Holdingu. V Bruselu bude Telička čelit vlně podezření, že jeho politický patro je součástí problému zneužívání evropských peněz v Česku, nikoli součástí řešení tohoto problému. Bude tak pošetilý (jeho vlastní slova), že se bude pokoušet této vlně nastavit vlnolam, nebo na ni naskočí?

Pro oportunistu, který nad vše ostatní staví svou kariéru, je odpověď jasná. Telička se sveze. Na evropské námitky vůči konfliktu zájmů českého ministra financí bude mlžit právě tak dlouho, jak bude třeba, aby byl znovu jmenován eurokomisařem, k čemuž Babiše potřebuje. Jako komisař pak ovšem bude muset hájit zájmy všech evropských občanů a bude moci bezpečně prohlásit, že jeho angažmá v ANO 2011 byla, podobně jako jeho vstup do KSČ, nejspíš… chyba.

To je ta potíž s oportunisty: využijí vás, když jim můžete být prospěšní, a odmrští vás, jakmile z vás už nemohou nic vytěžit. KSČ byla chyba minulosti, Zdeněk Bakala je současná chyba, a do Vánoc, kdy Telička přesedne ze svého Audi A5 do ‚á osmičky‘ po Štefanu Fülem z flotily EK, se mezi jeho ‚chyby‘ už nejspíš bude počítat i Andrej Babiš.

Možná je Telička díky svému charakteru ideálním typem vrcholového europolitika. Opravdu ale chceme, aby Evropu reprezentoval takový prázdný sud a suchar k uzoufání? Telička ve svém projevu před studenty London School of Economics před pár týdny řekl, že Evropa potřebuje inspirující vůdce. S tím souhlasím. Je nám třeba vůdců, kteří vlny vytvářejí, ne takových, kteří se na nich jen vezou. A proto Pavel telička můj hlas 23. května nedostane.